O ZVLášTNíM SOUBOJI. PřED 100 LETY SE PORTUGALSKý PREMIéR UTKAL NA MEčE S LETCEM

Ve středu 2. července 1924 se v lisabonském Parku Necessidades (lze přeložit asi jako Park Potřebných) odehrála zvláštní scéna. Za přihlížení desítek diváků tam proti sobě stanuli dva muži s meči v rukách. Jedním z nich byl kapitán portugalského letectva, druhým odstupující předseda portugalské vlády. Spor ve věci cti se rozhodli rozetnout soubojem.

„Lisabon, Portugalsko, 2. července. Álvaro de Castro, který nedávno rezignoval na svou funkci portugalského premiéra, ale účastní se prací na vytvoření nového kabinetu, dnes kvůli politickému sporu svedl souboj na meče s kapitánem Ribierem. Kapitán Ribiero byl zraněn do paže,“ napsaly o souboji, který před zraky desítek diváků proběhl v portugalském Parku Necessidades, o den později noviny Montreal Gazette.

Od monarchie přes republiku k diktatuře

Voják, právník, guvernér portugalských kolonií a dvojnásobný portugalský premiér Álvaro Xavier de Castro se narodil 9. listopadu 1878 v Guardě.

K politické kariéře cílevědomě směřoval od mládí – v roce 1910 se aktivně zúčastnil politického převratu organizovaného republikány, při němž byla svržena staletá portugalská monarchie, kterou nahradila První portugalská republika. Hned v následujícím roce za to byl odměněn křeslem poslance v jejím prvním Ústavodárném shromáždění, v roce 1913 postoupil na ministerstvo spravedlnosti a v následujícím roce na ministerstvo financí.

V letech 1915 až 1918 byl touto republikou jmenován generálním guvernérem východoafrické země Mosambik, jež byla od počátku 16. století portugalskou kolonií.

„Funkci generálního guvernéra Mosambiku vykonával Xavier de Castro od 31. října 1915 do 17. prosince 1917. Od dubna 1915 také převzal vzhledem své vojenské kvalifikaci vrchní velení nad jednotkami, jejichž úkolem bylo zastavit německé útoky, které Němci podnikali ze své kolonie v Tanzanii, kde překročili řeku Rovuma a hlavně v oblasti Cabo Delgado pronikli na mosambické území,“ uvádí o Castrově působení během 1. světové války portugalská Infopedia.

V roce 1918 se novým portugalským prezidentem stal voják a diplomat Sidónio Bernardino Cardoso da Silva Pais, zkráceně Sidónio Pais, který na sklonku války vytvořil diktátorský režim, jenž nazval República nova, tedy Nová republika. Ještě v roce 1918 na něj byly spáchány dva atentáty, z nichž ten druhý byl úspěšný, ale diktátorský režim v Portugalsku pokračoval dál.

Země v chaosu

De Castro na to reagoval tak, že na svou funkci v Mosambiku rezignoval a v lednu 1919 se stal účastníkem protirežimního povstání, jehož cílem bylo obnovit ústavu portugalské první republiky z roku 1911. Povstalci ale byli brzy obklíčeni v Santarénu a jejich první ozbrojené vystoupení skončilo porážkou.

Zemi však v té době spíše než diktatura ovládala politická krize a chaos. De Castro se snažil najít východisko ve spoluzaložení nové Konstituční strany a 20. listopadu 1920 byl poprvé jmenován předsedou portugalské vlády. K zákonům politické krize ale patřilo, že tuto funkci vykonával pouze 10 dní.

Chaos v Portugalsku se stále horšil a docházelo k dalším atentátům. De Castrův předchůdce i následník v křesle premiéra António Granjo byl o tzv. krvavé noci v říjnu 1921 zavražděn, spolu s ještě dvěma prominentními republikány. Na levici i na pravici docházelo k postupnému sbližování stran z obou stran spektra, aby vznikly dva silné bloky, republikánský a liberální.

Za těchto okolností byl Álvaro de Castro jmenován premiérem podruhé, a to 18. prosince 1923. Funkci ale vykonával jen do 6. července 1924. K jeho druhé rezignaci přispělo významnou měrou i i červnové povstání letců, korunované oním zvláštním soubojem.

Povstání letců

K povstání vojenských letců v portugalském městě Amadora došlo ve dnech 3. a 4. června 1924 poté, co Castrova vláda na svém zasedání na sklonku května rozhodla o zásadní redukci nákladů spojené s velkým propouštěním.

Letci vyhlásili vzpouru a Castro nechal v odpověď obklíčit kasárna vojskem. Napjatá situace hrozila přerůst v erupci násilí. Že se tak nestalo, za to premiér vděčil generálovi Bernardu Fariovi.

„Teprve 7. června souhlasí letci s kapitulací díky akci generála Bernarda Farii, který vstupuje do jejich tábora neozbrojený, doprovázený důstojníky z různých vojenských jednotek,“ cituje stránka Maltez.info portugalského historika Damião Perese.

Shodou okolností jen zhruba dva týdny po kapitulaci vojenských letců oslavilo portugalské letectví velký úspěch, kterého navíc dosáhlo v podstatě navzdory své vládě.

Úspěch portugalského letectví

Dva portugalští piloti, Sarmento de Beires a António Jacinto da Silva de Brito Pais, dosáhli během pěti dní vzduchem nejvzdálenější portugalské kolonie Macao. Cílem jejich akce mělo být vytvořit vzdušný koridor mezi Lisabonem a Macaem a prezentovat chaosem a bombovými útoky zmítané Portugalsko jako „dynamickou zemi plnou energie, vitality a iniciativního ducha“.

Vláda přesto tento let téměř nijak nepodporovala, protože na to neměla; oběma letcům se na něj složili nadšení občané, což neváhali opoziční poslanci zdůraznit v parlamentu.

„Ve svůj vlastní osud uvěřili Portugalci v těchto posledních dnech nikoli díky ministru války, ale díky činu dvou statečných vojáků, kteří patřili k letectvu, jež bylo nyní rozpuštěno. A kteří se podle staré portugalské tradice neohroženě, bez prostředků, bez podpory od úředních orgánů, rozhodli vzlétnout do vzduchu ve starém letadle s elánem a zájmem, vlastním těm, kdo žijí s vírou v osud Portugalska. Pan ministr války, místo aby byl slavným velitelem portugalské armády, ponechal tyto dva muže jejich vlastnímu osudu. A víte, kdo je podpořil? Bylo to šlechetné srdce portugalského lidu. Sarmento de Beires a Brito Pais jsou v současnosti dva nejlepší zástupci portugalského letectví a Portugalci zaplatili vše, co bylo nutné k jejich vítězství,“ řečnil 23. června 1924 v parlamentu poslanec Cunha Leal, jak lze číst v dobovém zápisu.

Jen o den později vystoupil ve sněmovně monarchistický poslanec Paulo Cancela de Abreu a prohlásil, že země je předána bandě zlodějů. Álvaro de Castro už v té době považoval pád své vlády za nevyhnutelný. Dne 20. června rezignoval jeho ministr obchodu a 26. června 1924 složil Castro premiérskou funkci a podal demisi. Zbýval mu ale ještě jeden nevypořádaný dluh.

Souboj v parku

Při jednání se vzbouřenými piloty se portugalského premiéra osobně dotkla slova kapitána letectva Teófila José Ribeira da Fonsecy, původně důstojníka jezdectva, který se dal k letectvu záhy po jeho založení a stal se v pořadí 28. leteckým důstojníkem portugalské armády.

Přesné znění oněch slov se zřejmě nedochovalo, všechny dostupné dobové zdroje ale hovoří o tom, že šlo o „otázku cti“.

Protože oba muži byli známými osobnostmi a protože premiér oznámil svůj zájem bít se veřejně, čekali v parku nejenom sekundanti obou důstojníků, ale i desítky diváků.

Oba muži se bili nalehko oděni, Ribeiro měl na těle pouze společenskou vestu, Álvaro de Castro se postavil do střehu v bílé košili. Celý souboj podrobně dokumentovali novinoví fotografové, pro něž to byla vítaná událost.

Muži se nechtěli zabít, takže duel se vedl tzv. „do první krve“ a byl ukončen poté, co de Castro lehce zranil Ribeiru na ruce, čímž své cti učinil zadost.

O den později se zpráva o souboji dostala na titulní stránku deníku Diário de Notícias a oba muže proslavila. Větší prospěch z ní měl paradoxně spíše poražený Ribeiro, jemuž to, že se utkal s představitelem nepopulární vlády, vyneslo obrovskou popularitu.

Epilog

Souboj měl ohlas i ve světě, protože 20. století už přece jenom těmto staromódním způsobům řešení sporů příliš nefandilo, takže skutečnost, že k němu přece jen došlo, byla mimořádná – pro ilustraci, v Praze se poslední souboj pro uraženou aristokratickou čest konal 6. května 1876 v pražském parku Klamovka a proti sobě v něm stanuli 22letý poručík 13. dragounského pluku kníže Vilém Auesperg a jednoroční dobrovolník u téhož pluku hrabě Leopold Kolovrat. Souboj se konal na pistole a Kolovrat v něm krátkozrakého Auesperga zabil.

Portugalský souboj neměl tak osudové následky. Álvaro ještě v červenci složil vládu a o čtyři roky později, 29. června 1928, zemřel v portugalském městě Coimbra.

Jeho protivník ze souboje, Ribeiro Da Fonseca, pokračoval dál ve své vojenské letecké kariéře. V roce 1938 byl jako první generál portugalského armádního letectva povýšen na brigádního generála a v roce 1939 vstoupil i do Nejvyšší rady armády. Dožil se vysokého věku 85 let, zemřel 4. září 1972 v Lisabonu.

Portugalsku trvalo ještě dlouho, než se zbavilo politického chaosu spojeného s násilím a vlnou chudoby. Politická krize první poloviny 20. let minulého století vyvrcholila v roce 1926 dalším státním převratem, po němž následovalo 40 let diktatury.

2024-07-02T03:24:45Z dg43tfdfdgfd