Jste známý jako velký kritik komunistické Číny, kterou jste opakovaně nazval „nejnebezpečnější hrozbou naší generace“. Můžete popsat nějaké konkrétní a bezprostřední hrozby, které režim v Pekingu představuje pro současnou západní civilizaci?

Svět se skládá z přibližně dvou stovek suverénních států a každý z nich má suverénní práva na ochranu svých národních zájmů. Tyto národní zájmy se nemusejí nutně shodovat. Proto existuje velmi propracovaný systém mezinárodních organizací, jenž tyto problémy řeší. Obecně mu říkáme vestfálský systém a funguje už stovky let, od konce třicetileté války v Evropě v 17. století. Tento ustálený světový řád neustále čelí mnoha výzvám, nicméně žádná z nich pro něj v současnosti nepředstavuje větší riziko než Čína. Ta ho totiž chce zcela zničit a nahradit svým vlastním, který již používá doma. To znamená vláda jedné strany a žádná diplomatická vyjednávání.

Čínský režim chce dobývat cizí území a dosahovat svých strategických cílů silou, aniž by za to musel nést následky. Stejným způsobem se Čína snaží rozdrtit globální obchod, přestože ho v současné době využívá k tomu, aby sama zbohatla. Podobá se tím Adolfu Hitlerovi, který se také dostal k moci demokratickým procesem a poté tuto moc zneužil k tomu, aby demokracii zahubil.     

Konkrétních oblastí, v nichž Západ ohrožuje čínská hrozba, je celá řada. Čína chce ovládnout klíčová technologická odvětví. Chce kontrolovat velká data. Chce, aby na ní byl okolní svět ekonomicky závislý. Zároveň disponuje jedním z nejvyspělejších zbrojních systémů na planetě. Čili abychom ochránili svobodu a dosavadní uspořádání světa, ve kterém žijeme po staletí, musíme se spojit, abychom tuto hrozbu zastavili.   

Považujete tedy Čínu za větší hrozbu pro Západ než putinovské Rusko? 

Ano. Válka na Ukrajině je sice velmi ošklivá a devastující, ale z hlediska geopolitiky je to pořád spíš malý konflikt. Rusko je dnes výrazně slabším hráčem na globálním hřišti než Čína. Ruská ekonomika je víc než desetkrát menší než čínská.   

Takže Spojené státy a Evropská unie by podle vás měly více spolupracovat na zastavení čínské hrozby?

Jednoznačně. Čína se neustále snaží západní státy rozhádat, protože je pro ni jednodušší se s námi vypořádat postupně. Proto potřebujeme silné NATO a budovat další kolektivní obranné pakty. V každém případě nejdůležitějším spojencem pro Spojené státy vždycky budou Evropané. 

V minulosti jste dokonce navrhoval, aby se Severoatlantická aliance rozšířila o Japonsko, Indii, Jižní Koreu a Vietnam. Je však takové spojenectví reálně dosažitelné v nejbližších letech? 

Věřím že ano. Protože všechny tyto země jsou stejně jako my ohroženy čínskou rozpínavostí. Vždyť i samotný vznik NATO v roce 1949 byl umožněn kvůli společné hrozbě, kterou byl tehdy Sovětský svaz. Dnes ale nemáme jen společného nepřítele, ale také společné hodnoty. Všechny tyto asijské země s výjimkou Vietnamu přijaly demokracii. Čili máme i za co bojovat a to je rovněž velmi důležité.              

Mluvíte o rozšiřování NATO, zároveň jste však byl v poradním týmu bývalého amerického prezidenta a nyní opět kandidáta do Bílého domu Donalda Trumpa, který opakovaně vyhrožoval Evropanům, že Spojené státy z aliance vystoupí. A letos dokonce prohlásil, že by „nechal Rusko, ať si dělá cokoliv sakra chce“.

Nemyslím si, že prezident Trump opravdu chtěl vystoupit z NATO. Chápu, že tyto výroky zní drsně, ale takový je zkrátka jeho řečnický styl. Ve skutečnosti chtěl jenom evropským zemím dát najevo, že pokud se nebudou starat o svou vlastní bezpečnost, proč bychom to za vás měli dělat my. Nebo jinými slovy – rádi vám pomůžeme, ale nejdřív si musíte pomoci sami. Nemá přece smysl bránit před agresorem někoho, kdo se sám bránit nechce. A dnes můžete vidět, že Trumpova snaha byla úspěšná. NATO je silnější než kdykoliv předtím. Většina členů posiluje obranu a začíná plnit své výdajové závazky vůči alianci.

Válka na Ukrajině Evropany probudila. Konečně jste si uvědomili, že jste až příliš závislí na energetických surovinách z Ruska, na obchodu s Čínou a z hlediska bezpečnosti na Spojených státech. Američané chtějí dál spolupracovat s Evropany v rámci NATO, ale potřebujeme, aby se Evropa v těchto třech oblastech stala více soběstačnou.    

Čili pokud se Trump po listopadových volbách vrátí do prezidentského křesla, bude v případě potřeby bránit své evropské spojence před Ruskem či kýmkoliv jiným? 

Samozřejmě. Spojené státy nikdy neopustí NATO. To je zcela nemožné. Zavázali jsme se bránit svobodu a demokracii. Kromě toho Američané nikdy nenechali Evropu na holičkách, ani v nejtemnějších dnech její historie, například za obou světových válek. 

Budete opět radit Trumpově administrativě, když vyhraje volby?

To vám neprozradím.

Dobře, tak kdyby ano, co byste americkému prezidentovi poradil ohledně války na Ukrajině? 

Určitě je v našem zájmu, aby války na Ukrajině a na Blízkém východě skončily co nejdříve, protože odvádějí americkou pozornost od Číny a to si nemůžeme dovolit. Zároveň však chceme, aby konflikt na Ukrajině skončil za podmínek, které budou vyhovovat našim evropským přátelům, a nikoliv Rusku. Problém vidím akorát v tom, že se Ukrajinci se západními spojenci zatím jednoznačně neshodli na tom, jak si představují vítězství. Například až do nedávného summitu ve Švýcarsku nebylo zcela jasné, zda je nutnou podmínkou pro uzavření míru i navrácení Krymského poloostrova. V tomhle musí být zcela jasno.  

>>

Jak ale docílit porážky Ruska na bojišti? Měly by Spojené státy zvýšit vojenskou podporu Ukrajiny?

Ano. Ještě důležitější je ale zabránit Číně v napomáhání Rusku. Ruská invaze by bez čínské podpory skončila už před mnoha měsíci. Číňané sice neposílají Rusům zbraně, ale udržují v chodu jejich válečnou ekonomiku dodávkami vojenských vozidel, dronů a dalších věcí. Kolem 75 procent ruského materiálu na Ukrajině pochází z Číny. Takže prvním krokem by mělo být zvýšit mezinárodní tlak na Peking, aby tyto dodávky zastavil. Měli bychom též přesvědčit státy, jako je Indie, aby nenakupovaly ruská fosilní paliva. Věřím, že Indii by Západ mohl v tomto konfliktu získat na svou stranu.         

Vraťme se ještě k Číně – jak moc je pravděpodobné, že zaútočí na Tchaj-wan?  

Číňané se netají svými plány na obsazení Tchaj-wanu celá desetiletí čili není pochyb o tom, že to chtějí udělat. Je dokonce možné, že už na to jsou vojensky a ekonomicky připraveni. K tomu, aby zaútočili, ale potřebují mít příležitost a tu jim nesmíme dát. Například kdyby americká vláda dala veřejně najevo, že ostrov nebude bránit, dala by Pekingu příležitost invazi provést. Všichni američtí prezidenti včetně prezidenta Trumpa se naštěstí jednoznačně zavázali Tchaj-wan chránit. A pak je tu ještě jeden faktor, který Číňany zatím od útoku odrazuje, a to je cena za to, když se jejich plány nezdaří. 

Jak to myslíte?

Kdyby Čína napadla Tchaj-wan a prohrála, jejich vláda by před vlastními obyvateli ztratila tvář a došlo by tam k vnitropolitické krizi, která by mohla vést až k pádu tamního komunistického režimu. Všechna velká impéria v historii se rozpadla po velké vojenské porážce. Carské Rusko se začalo hroutit po prohrané válce s Japonskem v letech 1904 až 1905. Francie přišla v roce 1954 o celou asijskou kolonii na základě jediné prohrané bitvy u Dien Bien Phu. To je něco, s čím musí čínská vláda počítat, a proto nemůže zaútočit, dokud si nebude jistá, že zvítězí. Čína je také na rozdíl od Ruska mnohem více propojená s globálními dodavatelskými řetězci. Západní sankce by proto měly na čínskou ekonomiku mnohem silnější dopad než na ruskou.        

>>     

Proč jsou vlastně čínští komunisté tolik posedlí Tchaj-wanem? Chtějí mít kontrolu nad tchajwanskou výrobou vyspělých čipů? 

Čínská posedlost Tchaj-wanem má hluboké kořeny a vůbec nesouvisí s čipy, nejde ani o území jako takové. Čína musí naplnit svůj ideologický závazek. „Osvobození“ Tchaj-wanu mělo být završením čínské komunistické revoluce. Kdyby k němu nedošlo, Komunistická strana Číny by vypadala slabá a to si nemůže dovolit. Ona potřebuje svým lidem neustále dokazovat svou neomylnost a nepřemožitelnost. To je také důvod, proč čínští komunisté nikdy nenechají Tchaj-wan na pokoji a proč jsou pro dnešní svět tolik nebezpeční.     

Na nedávném summitu Digitální Česko jste zmínil, že je Čína velmi nebezpečná v kyberprostoru. Měly by západní země zakázat čínské aplikace, jako je třeba TikTok?

Ano. TikTok je čínská společnost a bez ohledu na to, jak změní svou vlastnickou strukturu, Peking nad ní vždycky bude mít nějakou kontrolu. Číňané prokazatelně zneužívají své sociální sítě k šíření dezinformací a ovlivňování zejména mladých lidí. Všem západním politikům a institucím bych radil TikTok nepoužívat.

Donald Trump nicméně v současné době TikTok používá…  

Nezapomeňte ale na to, že v době, kdy jsem radil jeho administrativě, byl prvním americkým politikem, který prosazoval jeho zákaz.  

Spojené státy a Evropská unie nedávno uvalily nová cla na čínské elektromobily. Byl to podle vás správný krok?

Bylo to nezbytné, jinak by čínské firmy zcela pohřbily západní automobilový průmysl. 

Nemůže to však vést k tvrdým odvetným opatřením ze strany Číny, která dopadnou na evropské firmy?

Škody, které může Čína napáchat, jsou spíš omezené, protože její ekonomika potřebuje okolní svět mnohem více, než ten potřebuje ji. Problém mohou mít maximálně německé automobilky, které mají v zemi své továrny. Alespoň si teď všichni uvědomí, že obchodovat s Čínou se nevyplatí. Tady bych rád pochválil českou vládu za to, že se snaží prohlubovat obchodní vztahy s Tchaj-wanem.        

Čínská vláda na vás před necelými dvěma lety uvalila sankce. Jak to ovlivňuje váš osobní život?

Cítím se skvěle. Je to pro mě důkaz, že dělám svou práci správně. 

Rozhovor vznikl na summitu Digitální Česko, který pořádá Institut pro politiku a společnost.