ČíNA SíLY USA NIKDY NEDOSáHNE, NA TO Má Už NYNí PříLIš MNOHO PROBLéMů, říKá GEOGRAF LIBOR JELEN

Svět je v posledních letech stále neklidnější. Čína se ekonomicky i mocensky dotahuje na USA, Rusko válčí na Ukrajině, na Blízký východ vrhá stín nepřátelství mezi Izraelem a Íránem. Rozvojový svět, kde žije pět šestin světové populace, se rok od roku hlasitěji brání západní dominanci. O tom, kam až tyto geopolitické posuny povedou, jsme si povídali se sociálním geografem Liborem Jelenem z Karlovy univerzity.

Podle něj převaha Západu ještě nějakou dobu vydrží, hlavně díky demokratickým hodnotám, které ho spojují. „Osobně jsem skeptický k představě, že by Čína měla hrát roli jako Spojené státy, protože zažívá problémy, které v USA nemají. Jde jednak o demografické stárnutí a také o jistou politickou statičnost,“ zdůrazňuje. Navíc si dovede představit, že velkou roli v budoucnu začne hrát Indie nebo i Turecko.

V černých barvách nevidí ani budoucnost Evropy a předpokládá v ní postupnou integraci v některých dalších oblastech, včetně bezpečnosti. Nepodceňuje sice nástup pravicového populismu, na druhou stranu říká, že jeho předákům může dojít jeden z argumentů, který jim zatím přináší politické body. Masový příliv migrantů z Afriky totiž Jelen neočekává.

Svět se v posledních letech rychle mění. Pojďme probrat to, co je v jeho jednotlivých regionech podstatné. V jaké kondici jsou nyní USA coby nejsilnější světová mocnost? Politologové hlásí, že americká společnost je hluboce rozdělená, což má mít dopady na tamní ekonomiku a na mezinárodní postavení.

Společnost je politicky rozdělena všude a vždy byla. Změna je v tom, že se v USA voliči dělili především podle dvou hlavních politických stran, pravicových republikánů a levicovějších demokratů. Teď se tyto rozdíly stírají – ostatně jako i v Evropě – a překrývá je nové rozdělení. Postmateriální společnost se už více dělí podle toho, zda věří na výhody globalizovaného světa, otevřených hranic a ve společné hodnoty, které spojují různé státy, tedy v ekonomický a politický liberalismus. Proti tomu se v Americe vymezuje konzervativní proud, lidé, kteří z toho mají strach a cítí se být v globálním systému poražení a ponížení. Kteří se ve světě nedokážou zorientovat a prosperovat v něm. Přidává se nedůvěra v instituce, v úřady a stát, zpochybňování faktů i vědy. Spousta z nich například věří v chemtrails, tedy v záměrné vypouštění chemikálií, které ovlivňují jejich zdraví, nebo že je Země placatá.

O Číně mnoho nevíme. Přesto prosakují informace, že tam lidé jsou nespokojení s environmentální situací a lokálním vládnutím.

 

MŮŽE ZA TO SYSTÉM

Existuje podobné rozdělení i v Číně?

O této zemi toho bohužel víme docela málo, vlastně jen to, co nám sama dovolí. Málokdo také umí čínsky a málokdo se tam dostane a mluví tam s běžnými lidmi. I proto Čínu vidíme jako komunistický monolit. Přesto k nám prosakují informace, že tam lidé protestují a že jsou nespokojení, například s environmentální situací nebo se špatným vládnutím na lokální a regionální úrovni. Osobně jsem skeptický k představě, že by Čína měla hrát roli jako Spojené státy, protože zažívá problémy, které v USA nemají. Jde jednak o demografické stárnutí a také o jistou politickou statičnost. Když v USA vláda dělá chyby, tak ji po volbách vystřídá jiná. To v Číně neznají.

Přisuzujete tuto statičnost orientální mentalitě, nebo praxi komunistického systému?

Japonsko je také východní kultura, dokázalo si však ze Západu vzít to nejlepší. A podobně Tchaj‑wan, což je také Čína. Takže to bude politickým systémem. V Číně vládne komunistická strana, která drží politický monopol, komunismus v praxi tam ale moc neaplikují. Je to autoritářský režim, který monopolizuje moc v rukou úzké politické elity a ta diskusi o svých chybách nepřipouští.

Rivalem Pekingu je Indie. Předstihne jednou Čínu?

Dynamika indické společnosti je opravdu veliká, takže si myslím, že tato země má větší potenciál než Čína. V Indii nikdy nezavedli omezení porodnosti, ta se snižuje přirozeně tím, jak se společnost modernizuje, podobně jako kdysi v Evropě. Změny jdou zezdola, lidé, pokud jsou iniciativní, tak nenarážejí na zásadní překážky, i když i tam panuje obrovská byrokracie a je tam korupce. Limitem je fakt, že tam stále existuje kastovní systém, který brzdí desítky milionů lidí na venkově. Pro zbytek populace to ale neplatí, velká města rychle rostou a panují v nich docela liberální poměry.

Nemá Indie větší problémy s globálním oteplováním?

Rovněž Čína má velké potíže, například s ohromnými záplavami. V Indii ale opravdu některé regiony trpí velkým suchem a vysokými teplotami a situace je rok od roku horší.

Indie i Čína jsou členy seskupení BRICS, v minulosti spolu však válčily. Jsou pravděpodobné další konflikty? Přece jen je dělí Himálaj.

Dodnes se mezi nimi občas rozhoří hraniční spory. Ale jde i o regionální soupeření a přetahování se o ekonomický vliv. Nyní šlo o ostrovní Maledivy, což je bezvýznamný stát. V budoucnu ale může jít o spory v Africe. Nepůjde jen o to, jaké zboží se tam bude prodávat, ale také o nerostné bohatství a velké infrastrukturní projekty.

Dynamika indické společnosti je opravdu veliká, tato země má větší potenciál než Čína. Změny tam jdou zezdola.

...

Chcete číst dál? Celý článek zde

2024-05-23T04:14:07Z dg43tfdfdgfd