SVěT SLAVIL MíR, čESKá A MORAVSKá MěSTA ALE čELILA BOMBáM. SOVěTI STíHALI NěMCE

Bombardování českých a moravských měst v závěru druhé světové války představuje stále ožehavé téma. Proruští politici většinou připomínají americké a britské nálety na Prahu 14. února a 25. března 1945 nebo americké bombardování plzeňské Škodovky 17. a 25. dubna 1945 a zcela ignorují sovětské nálety, včetně těch z května 1945. Před 80 lety byly jejich cílem třeba Děčín-Podmokly, Moravské Budějovice nebo Hrotovice.

K sovětským náletům na území bývalého Československa začalo docházet v roce 1945 v koordinaci s postupem Rudé armády, která od 10. března pronikala na české území z Ostravska a od Bratislavy. Na Ostravu útočil 4. ukrajinský front, ve směru na Brno postupoval 2. ukrajinský front, podporovaný také rumunskou armádou. Každý front disponoval vlastní leteckou armádou, kterou mohl jeho velitel nasadit do aktuální oblasti bojů. „Čtvrtý ukrajinský front měl k dispozici 8. leteckou armádu, 2. ukrajinský front 5. leteckou armádu,“ popsal Deníku kurátor sbírky letectví Národního technického muzea v Praze Michal Plavec.

Od února 1945 tak sovětská 8. letecká armáda bombardovala Moravu a Slezsko, zejména Ostravu a Opavu, a 5. letecká armáda bombardovala v dubnu 1945 několikrát Brno. Ve stejné době se do bojů zapojilo i rumunské letectvo, které zaútočilo na Uherský Brod, Olomouc, Prostějov a letiště v Neředíně.

Přichází květen

První ukrajinský front byl v té době ještě zaměstnán útokem na Berlín, jeho 2. letecká armáda tak až do května nad českým územím kromě pár průzkumných letů nijak nezasahovala. To se ale mělo už brzy změnit.

Poslední dubnový den oznámil vrchní velitel spojeneckých sil Dwight Eisenhower náčelníku sovětského generálního štábu Alexeji Antonovovi, že předpokládá postup Američanů v Československu po linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. S tím Moskva souhlasila, ale když jí 4. května navrhl, že by Američané mohli jít i dál a obsadit levé břehy Vltavy i Labe, odmítl to Antonov s tím, že sovětská operace tam už probíhá a že by to přineslo promísení vojsk.

14. února 1945 se nebe nad Prahou proměnilo v peklo. Jizvy po bombardování jsou patrné dodnes:

„Tato odpověď umožňovala nejen interpretaci, že se promísí vojska sovětská a americká, ale především, že se mohou promíchat vojska americká a německá a Rudá armáda začne na Američany střílet. Této zřejmé výhrůžky si musel být Eisenhower vědom,“ napsal Tomáš Jakl v práci Vytěsněná apokalypsa – česká reflexe ústupu německé skupiny armád Střed.

Německá skupina armád Střed (Mitte) Ferdinanda Schörnera, nacházející se na území protektorátu, se tak dostala do sevření Rudé armády. Ze severu a od východu na ně útočil 4. ukrajinský front, od jihu druhý. A ze Saska se blížil 1. ukrajinský front, který se po pádu Berlína otočil na Prahu a postupoval přes Krušné hory a labským údolím. V cestě měl mimo jiné Děčín, v té době připojený k Německu na základě mnichovské dohody.

Nálet na Děčín

„Sovětští zpravodajci získali informaci, že se v Děčíně nachází velitelství německé 4. tankové armády, což mohla být částečně pravda. Tato tanková armáda bojovala v Sasku a v Lužici a poté, co německá vojska ztratila Drážďany, ustupovala přes Děčín. Podle sovětského průzkumu ze 7. května tam měl být její štáb, je ale otázka, jak dlouho se tam zdržel,“ popsal Deníku výchozí situaci badatel Plavec.

V souladu s tehdy uplatňovanou strategií se sovětské velení rozhodlo pro letecký útok. Došlo k němu v úterý 8. května 1945, kdy se vyčasilo. Bombardéry zničily nebo poškodily řadu budov, v jejichž troskách zemřelo bohužel i mnoho civilistů, odhadem 150 až 200 osob.

Nejhorší situace nastala v Plavební ulici, kde bomba dopadla přímo do fronty před jedním z obchodů. Zahynula tam řada žen a dětí, mezi mrtvými byly i sestry Červeného kříže.

„Ty se snažily pomoci zraněným a byly zasaženy střelbou z palubních kulometů,“ řekl před devíti lety Děčínskému deníku historik Petr Joza.

Bomby padaly i ve Frýdlantu

Děčín přitom nebyl zdaleka jediným městem, které 1. ukrajinský front při svém tehdejším postupu vybombardoval. Podle Plavce byla bombardována i další přístavní města na Labi, třeba Heidenau nebo Pima, stejně jako další centra v Sasku a Lužici, například Gottleuba nebo Altenberg.

Sovětský nálet prodělal 8. května také Frýdlant, jemuž se stalo osudným to, že jej německý vojenský velitel major Hönig prohlásil v posledních hodinách druhé světové války za pevnost, nechal v něm postavit barikády a kopat zákopy. Drakoničnost svých opatření završil tím, že dal v úvozové cestě u vstupní brány k místnímu stadionu popravit zběhy z řad německé armády. Potom však německá armáda město opustila. A přiletěly bombardéry.

„Kolem poledne bombardují město sovětští letci. Vedle obytných budov dostává zásah i dívčí měšťanská škola, tělocvična, poškozen je také kostel. Bombardování nepřežilo 65 lidí,“ přiblížilo město Frýdlant na svých stránkách.

Před 80 lety vzlétlo k náletu na Škodovy závody v Plzni 168 bombardovacích letadel. Šlo o jeden z největších náletů na československé území:

„Tenkrát jsem jel ze zaměstnání domů na oběd. Na kole. Bydleli jsme nad předměstím. Když jsem chtěl sednout na kolo a jet zpátky do města, uviděl jsem letadla a viděl, jak něco shazují. A tak jsem se nerozjel. Kdybych tenkrát na to kolo býval sednul, nemusel jsem tu už být. Jen 200 metrů od nás totiž jedna z bomb spadla na starou plovárnu v Purkyňově ulici. A já bych tam tudy jistojistě v tu dobu projížděl,“ vzpomínal na stránkách města na nálet tamější rodák Horst Moudrý.

Po prvním náletu následoval týž den ještě druhý. „Také toto bombardování si vyžádalo řadu lidských životů. Mrtví byli například v Mezibranské ulici. Zemřeli zajatkyně, uprchlíci i lidé, kteří ve Frýdlantě žili,“ uvedl Moudrý.

Lidé se pak podle něj snažili dostat kvůli obavě z dalších náletů z centra, jeho rodina se tak přemístila na kraj města ke škole na Větrově. „Tam nás zastihl konec války a ráno druhého dne, kdy do města přijeli polští vojáci. Slyšeli jsme, jak hvízdají granáty, když se snažili zřejmě zabránit ústupu Němcům. I tam bylo ještě mezi domy několik mrtvých. U nás se vlastně válčilo i po skončení války,“ vylíčil.

Letecké údery na Moravě

Zatímco sovětská 2. letecká armáda útočila 8. května na severní a částečně také na východní a střední Čechy, 5. letecká armáda udeřila hlavně na jižní a střední Moravu a na Vysočinu. Důvodem bylo zabránit německým jednotkám stáhnout se do Prahy, kde 5. května začalo povstání.

„Po vypuknutí Pražského povstání dostala Rudá armáda rozkaz obnovit postup na západ. Dne 7. května byl zahájen útok v prostoru Ivančic a Moravského Krumlova, podporovaný silným leteckým bombardováním,“ nastínil Spolek historie letectví Třebíč.

Kralupy nad Vltavou v březnu 1945 zničilo bombardování. O život přišlo 245 lidí:

Kobercové nálety na Moravský Krumlov, stejně jako Děčín přičleněný tehdy k Říši, trvaly až do rána 8. května. Podle Znojemského deníku srovnaly se zemí tři čtvrtiny města a v troskách zahynulo zhruba 15 lidí.

V Ivančicích se stal obětí náletu i jeden sovětský voják, v Dalešicích zahynulo při náletu ze 7. května dokonce 27 lidí.

K dalšímu leteckému úderu došlo 8. května v Moravských Budějovicích, ležících jen 24 kilometrů od Dalešic. K tomuto městu se v té době stahovaly od východu ustupující německé kolony, které časně ráno 8. května 1945 vstoupily do města a úplně ucpaly hlavní ulice.

Březnové bombardování před 80 lety zcela zničilo většinu východoestonského města Narva:

Kolem 9. hodiny zaútočila na Moravské Budějovice sovětská letadla. „Bomby dopadaly na Znojemské ulici, na střed města, na Jemnické ulici, ale také v prostoru kolem nádraží a na Pražské ulici,“ zapsal pamětník Milan Krejčiřík.

Sovětská letadla útočila v okolí Moravských Budějovic i na řadu dalších obcí: Běhařovice, Bítovánky, Bohutice, Citonice, Ctidružice, Čáslavice, Dalešice, Dobelice, Džbánice, Grešlové Mýto, Hostěradice, Hrotovice, Kojetice, Lechovice, Miroslav, Moravský Krumlov, Mramotice, Olbramkostel, Štěpkov, Trstěnice, Výrovice, Želetavu a Žerotice.

Tragédie v Hrotovicích

K mimořádně tragické události došlo v obci Hrotovice, které zasáhly sovětské bomby ve chvíli, kdy občané slavili na ulicích osvobození spolu se sovětskými vojáky.

„Pozemní vojska měla vyčleněné vojáky, kteří střílením raket vyznačovali přední okraj fronty, aby nedošlo k bombardování vlastních vojsk. Ale právě voják s tímto úkolem padl na křižovatce u Slavětic,“ popsala začátek neštěstí obec Hrotovice na svých stránkách.

Poslední zbytky německé armády ustoupily z Hrotovic 8. května ráno a po poledni do obce dorazilo čelo hlavní kolony 2. ukrajinského frontu.

Na jaře roku 1945 se v Nizozemsku odehrál nejkrásnější nálet celé války. Místo bomb padaly balíčky s jídlem:

Lidé se vyhrnuli do ulic a nadšeně sovětské vojáky vítali, jenže právě v tu chvíli se na obloze objevilo sovětské letadlo a na městečko shodilo tři pumy – jednu do prostoru panské zahrady, druhou do prostoru za zámkem a třetí přímo na náměstí doprostřed shromážděného davu. Zahynulo 114 civilistů a 36 rudoarmějců, další stovky lidí byly zraněny.

„Ticho, které se rozlilo po celém okolí v následujících minutách, bylo hrozné, zoufalé a nepřirozené. Tato chvíle, která měla být plná radosti a úlevy, poznamenala život Hrotovic na mnoho dalších let. Ranění byli odváženi do ivančické nemocnice, mrtvé si odnášeli Hrotovičtí domů,“ popsala obec.

Bomby padaly i po osvobození

K dalším náletům došlo i v následujícím dnu, tedy 9. května, kdy už byla osvobozena Praha a kdy se mělo v Evropě dodržovat příměří vyhlášené předchozí den. Jejich cílem se staly například Mladá Boleslav, Mělník, Roudnice nad Labem a Litoměřice. Nejhrůznější průběh měl nálet na Mladou Boleslav, kde během krátké chvilky zahynulo 148 civilních obyvatel města a další stovky ustupujících německých vojáků a jejich litevských a estonských spojenců.

Důvodem těchto náletů bylo zabránit za každou cenu německým vojákům, aby se byť jen pokusili o únik ze sovětského kotle do amerických a britských linií.

Květnové bombardování Mladé Boleslavi:

„Goebbelsova propaganda do poslední chvíle operovala s představou, že ihned po porážce Německa dojde ke střetu mezi dosavadními západními a východními Spojenci a že v protisovětském boji bude místo i pro nacisty. Sověti se proto snažili zajmout co nejvíce německých vojáků, kteří z jejich perspektivy znamenali možnou posilu Západu v nadcházející konfrontaci. Dalším, nevysloveným důvodem tohoto honu na lidi mohla být snaha zajistit co nejvíce otrockých pracovních sil pro válkou zničené sovětské hospodářství,“ vysvětlil Jakl.

Celkový počet civilních obětí náletů z 8. a 9. května 1945 není dodnes znám. Odhaduje se, že jich může být až 1 300, možná ale i více.

2024-05-08T03:29:06Z dg43tfdfdgfd