Je to seznam, který měl sebrat argumenty kritikům veřejnoprávních médií. Soupis zaměstnanců s nejvyššími příjmy, které poprvé v dubnu podle zákona musel zveřejnit rakouský telerozhlas ORF, však vyvolal pravý opak – další kritiku, závist a dokonce i výhrůžky. To vše jen pár měsíců před volbami, v nichž aspiruje na vítězství strana, která chce veřejnoprávní média de facto zestátnit. Nejen proto by současnou debatu v Rakousku mělo sledovat i Česko.
Zatímco v Česku si aktuálně zástupci veřejnoprávních a komerčních médií, státu a podnikatelů v pracovních skupinách ministerstva kultury vyjasňují, za jakých podmínek projde zvýšení koncesionářských poplatků, Rakousko už má podobnou – a podobně složitou – debatu za sebou.
Od letoška se na provoz ORF skládají všechny domácnosti, nikoli jen ty s přiznaným rozhlasovým nebo televizním přijímačem. Zvýšil se tedy počet poplatníků, ale zároveň se v průměru snížil celkový poplatek. Příjmy pro ORF zůstaly zhruba stejné.
Už to samo o sobě mělo být plusovým bodem pro image veřejnoprávních médií – v době, kdy všechno zdražuje, najednou zlevní koncesionářské poplatky (samozřejmě s výjimkou zhruba deseti procent domácností, které do té doby neplatily nic).
Součástí vyjednávání o této změně byly i další změny, které sice ORF budou trochu „bolet“, v konečném důsledku však posílí pozici veřejnoprávních médií směrem k jejich kritikům. Týká se to hlavně opoziční strany Svobodných, která dlouhodobě panuje v průzkumech preferencí, zřejmě vyhraje podzimní parlamentní volby, a která se také nijak netají záměrem koncesionářské poplatky zrušit. Označuje je za „daň“ nebo „vynucený poplatek“.
Jednou z těchto změn bylo výrazné omezení textového obsahu na zpravodajském webu Orf.at. Ten patří co do návštěvnosti k rakouské špičce a komerční média mu vyčítala, že si na svůj provoz nemusí na rozdíl od nich vydělávat sám, ale dotuje ho koncesionářskými poplatky.
Podobné výhrady jsou slyšet z komerčního sektoru i v Česku vůči veřejnoprávnímu webu iRozhlas. Možnou debatu o jeho změnách tváří v tvář jednáním o zvýšení koncesionářských poplatků nedávno připustil i generální ředitel ČRo René Zavoral.
Generální ředitel Roland Weißmann skončil v tabulce nejvyšších ročních příjmů až třetí. Těsně se do první desítky nevešel „rakouský Václav Moravec“, uznávaný a oceňovaný moderátor televizních politických debat Armin Wolf.
Další změnou byla povinnost větší transparentnosti, zakotvená v zákoně. Sem patří i v úvodu zmíněný seznam zaměstnanců a spolupracovníků ORF s nejvyššími výdělky – podle zákona těmi přesahujícími ročně 170 tisíc eur.
Tento seznam musel telerozhlas poprvé zveřejnit letos na začátku dubna. Zmíněnou platovou hranici „špičkových výdělků“ překročila zhruba šedesátka jmen – jde o směs topmanažerů, šéfů zemských studií, ale i moderátorů nebo zahraničních zpravodajů.
Za pozornost stojí fakt, že generální ředitel Roland Weißmann skončil v tabulce nejvyšších ročních příjmů až třetí. Na prvním místě se umístil moderátor ranního vysílání lifestylové a hudební rozhlasové stanice Ö3 Robert Kratky. Těsně se do první desítky nevešel „rakouský Václav Moravec“, uznávaný a oceňovaný moderátor televizních politických debat Armin Wolf.
Nemá smysl zde příliš rozebírat konkrétní sumy nebo je přepočítávat na koruny, vzhledem ke zcela rozdílné platové hladině i kupní síle Rakouska. Podle oslovených expertů však zveřejněné výdělky například odpovídají těm ve veřejnoprávních médiích ve srovnatelném Německu.
Zveřejněná data ukázala i to, že mladí zaměstnanci ORF berou výrazně méně než uvedená šedesátka těch nejvíce vydělávajících, a především to, že i v rámci veřejnoprávních médií existuje obrovská propast mezi odměňováním mužů a žen.
Podstatné je, co zveřejnění seznamu vyvolalo. Původně totiž mělo jít o argument ve prospěch veřejnoprávních médií, která musí nejen v Rakousku odrážet dlouhodobou kritiku právě kvůli nízké transparentnosti výdajů a vnitřních procesů.
Samotný seznam však vyvolal pravý opak, někteří lidé uvedení na listině dostali i výhrůžky. A zmíněná rakouská strana Svobodných zveřejněné platy otočila znovu v neprospěch veřejnoprávních médií, která je podle Svobodných potřeba „zeštíhlit“.
Samotný telerozhlas ORF i další mediální odborníci mluví o „zneužití transparentnosti“. Upozorňují na to, že zveřejněná data ukázala i další podstatné věci – například to, že mladí zaměstnanci ORF berou výrazně méně než uvedená šedesátka těch nejvíce vydělávajících, a především to, že i v rámci veřejnoprávních médií existuje obrovská propast mezi odměňováním mužů a žen. Ty jsou výrazně více zastoupeny v nižších platových kategoriích.
Kromě zveřejnění platů ORF přijala také nový kodex chování závazný pro své zaměstnance a spolupracovníky. Ten má nejen přísněji regulovat jejich vystupování na sociálních sítích, ale také podrobněji posuzovat, jaké vedlejší příjmy jsou ještě v pořádku, a které už nikoli – například při moderování externích akcí.
Navzdory původním záměrům autorů zákona tak půl roku před parlamentními volbami dostali rakouští kritici veřejnoprávních médií další argumenty, které můžou proti ORF zneužít. A to v době, kdy preferencím vévodí strana, která dlouhodobě vidí v ORF jednak hlavního nepřítele, ale zároveň i nástroj, kterým odměňuje služby svých věrných.
Čerstvá zkušenost z Rakouska ukazuje, že požadavky na vyšší transparentnost veřejnoprávních médií, jakkoli oprávněné, je potřeba posuzovat a prosazovat obezřetně.
Ukazují to více než pět let staré záznamy online konverzací tehdejšího šéfa Svobodných H. C. Stracheho. V chatovacích fórech, zajištěných v jeho telefonu při vyšetřování korupční aféry přezdívané Ibiza, se ORF objevuje často. Například ve spojeních jako „musíme tam vykydat“ nebo „musíme je odstřelit“.
Z protokolů také vyplývá, že H. C. Strache chtěl například obstarat lukrativní post v televizi svému osobnímu fitness trenérovi.
Rakouským výpadům vůči veřejnoprávním médiím přitom není vůbec vzdálená ani současná rétorika české parlamentní opozice. Jak SPD, tak hnutí ANO se také s rakouskými Svobodnými shodují v tom, že v případě vstupu do vlády Českou televizi a Český rozhlas zestátní.
Například začerněné smlouvy ČT se v jejich kritice objevují pravidelně. Stejně tak se odpůrci současné podoby veřejnoprávních médií, ať už ve sněmovně nebo mimo ni, občas ohánějí i požadavky na výše popsané zveřejnění platů veřejnoprávních novinářů a dalších zaměstnanců.
Čerstvá zkušenost z Rakouska ale ukazuje, že nároky na větší transparentnost veřejnoprávních médií, jakkoli obecně oprávněné, je potřeba posuzovat a prosazovat obezřetně.
K jakým konkrétním ústupkům nakonec komerční média, stát a podnikatelé veřejnoprávní ČT a ČRo dotlačí, by mělo být jasné v příštích týdnech. Ministerstvo kultury chce oznámit výsledky jednání pracovních skupin ke zvýšení koncesionářských poplatků podle informací HlídacíPes.org do konce dubna.
2024-04-17T09:35:51Z dg43tfdfdgfd