NáSILí K VELIKONOCůM NEPATří. OHRAďTE SE A BUďTE DůRAZNé, říKá JASMíNA HOUDEK

Velikonoce jsou sice nejvýznamnějším křesťanským svátkem, novodobé oslavy ale nemají s tradicí mnohdy už nic moc společného. Řada žen nemá Velikonoční pondělí zrovna v oblibě, protože muži přicházející na koledu mohou být příliš hrubí. Jak si stát za svým, když tento svátek nechcete slavit, jak si vymezit hranice a co dělat, slavíte-li s rodinou, poradila zakladatelka projektu věnujícího se sebeobraně Jasmína Houdek.

O Velikonocích muži chodí na koledu s pomlázkou, to ale nemusí být ženám příjemné. Jak se mají ohradit i proti argumentům, že to je tradice a že se nemají čemu bránit?

Na začátku pojďme říct, že tradice nikdo rušit nechce. Co ale zrušit chceme, je překračování hranic a hrubé násilí. Většina z nás si vybaví několik historek o tom, jak maminka pustila koledníky do domu a ti je pak vyšlehali ještě v posteli. Moje osobní zkušenost je ta, že mě hodili do rybníka, mně se pak rozpadly boty a šla jsem domů bosa, když mi bylo třeba 12 let. Ale spousta mých studentek i žen z okolí popisuje situace, kdy měly modřiny na nohou, kdy si koledníci nevzali běžnou pomlázku, ale třeba anténu, drát, bužírku nebo jalovec namočený přes noc v soli, aby to víc štípalo. Takhle prosím ne, to nemá s tradicí a původní pomlázkou nic společného.

Symbolické vyšlehání pomlázkou je pro hodně lidí v pořádku, ale většinou to tak nevypadá. Začne vám na zvonek zvonit parta často i opilých mladíků, kteří to přehání a jsou spíš suroví, než že by ctili nějakou velikonoční tradici. A v tento moment je v pořádku se vymezit nejen proti nim, ale třeba i proti rodině, pokud nás do toho tlačí. První má rada je, pokud se toho účastnit nechcete, tak se toho neúčastněte. Není naše povinnost barvit vajíčka, připravovat koláčky, rozdávat cukrovinky a nalévat panáky. Pokud nemusíme a nechceme, neotevírejme, zatemněme okna a sledujme klidně seriál. Je to v pořádku. Nikomu nedlužíme vysvětlování, nemusíme se o to prosit. Jsou to naše hranice. Můžeme to brát jako den jako každý jiný.

Čtěte také: Ve světě bojují s nedostatkem vajec, jak je na tom Česko? Hrozí zdražení, varují ekonomové

Druhá věc, pokud chcete otevřít, ale pomlázka se zvrtne a někdo vás začne šlehat hrubě, ohraďte se. Buďte důrazné, použijte stručnou komunikaci a odmítněte to. Ale pozor, když ti lidé jsou třeba v partě a jsou ještě přiopilí, mají alkoholem sníženou sebereflexi. Proto pokud můžete třeba přes okno vidět nebo uslyšíte, že je to za dveřmi bujaré, prostě neotevírejte. Spousta z nás si z takových situací odnáší těžké vzpomínky, některé z nás i trauma.

Velikonoce se obvykle tráví v kruhu rodinném. Co dělat, když nejsem ta, kdo má na starost otevírání dveří?Pojďme si ty hranice hájit ještě dřív, než je někdo překročí. Diskutujme, jak to máme, jak to potřebujeme a jak to chceme, ideálně ještě předtím, než přijde Velikonoční pondělí. Takže pokud přijedeme k rodině třeba už v neděli, řekněme jim, co požadujeme a že si nepřejeme, aby koledníci byli vpouštěni dovnitř. Jestli to někdo chce slavit, ať jde otevírat třeba k brance, ale ať je nepouští dovnitř, protože nám je to nepříjemné. A to tlumočme dopředu, pokud jim to nemůžeme říct osobně, klidně po telefonu.

Musíme ale počítat s tím, že hodně lidí to bere jako útok na sebe: „My Velikonoce takhle slavíme a ty se toho také musíš účastnit.“ Pokud nám ti lidé za to stojí a chceme udržovat dobré vztahy, diskutujme o tom s nimi. Mluvme o tom, co chceme, co nechceme, a vysvětlujme, že nám na tom vztahu záleží, tak se s nimi o tom takhle bavíme. Ale pokud je naproti nám někdo, kdo je hulvátský a nerespektuje nás, musíme být důrazní; „Já to takhle mám a budeš to respektovat, tečka.“

Na koledu se může vydat i někdo z naší domácnosti, někdo, kdo se může napít a komu pak pochopitelně nemůžeme bránit v přístupu domů. Jak se bránit vůči někomu, kdo nám může vtrhnout až do pokoje?Hlavně s těmi lidmi, u kterých víte, že by se to mohlo stát, mluvte předem: „Jestli půjdeš koledovat, dobře, ale mě se tím ani nedotýkej. Nelíbí se mi to, nepřeji si to.“ A to jim řekněte, když budou střízliví, den dopředu, nebo než se vydají z domu. Jak už je člověk posilněný alkoholem, nedomluvíte se s ním, je to těžké. Má snížený práh citlivosti, vědomí a sebereflexe, takže domlouvat se s opilcem je těžké. On toho pak může litovat, když to stejně udělá, ale to vám je prd platné, když už se tak stalo. Pokud takový člověk přece jen přijde domů a bude si vymaňovat tradici, že vás vyšlehá, buďte důrazná, dejte ruce před sebe, použijte hlas jako zbraň. Stůjte si za svým.

Ráda bych ještě dodala, že tlak je vyvíjený i na muže. Ono se o tom moc nemluví, ale oni jsou také nuceni tuto tradici slavit, i když se jim moc nechce. Spousta kluků, nejen těch mladých z generace Z, ale i starší se toho nechtějí účastnit. My ty lidi můžeme mít na naší straně. Když řekneme, že se toho účastnit nechceme, oni to slyší a mohou říct, že to slavit taky nemusí. Na kluky a muže je nátlak také vyvíjený, pro ně také bývá trapné se toho účastnit. Nechtějí stát u starší sousedky, plácat ji přes zadek a říkat u toho koledu, když jim je 25 a víc. Chci klukům a mužům říct, že to taky nemusí dělat. Že to dělá celé okolí, sousedi, strýcové... buďte klidně za potížistu a řekněte, že se účastnit nechcete. Běžte hrát třeba Minecraft nebo koukat na televizi, je to úplně v pohodě. Ve společnosti je lidí víc, ale nikdo nemá odvahu nebo vědomosti na to, jak se ozvat, když se jim to nelíbí. My můžeme být tím prvním hlasem, který to změní, a může se stát, že se někdo z rodiny přidá. Což je fajn, bude nás víc.

Letošní Velikonoce jsou cenově příznivé:

2024-03-29T06:14:07Z dg43tfdfdgfd