Autorkou skleněného díla, které putovalo s premiérem Petrem Fialou do Bílého domu, je studentka pražském UMPRUM Anna Martínková.
Úřad vlády mě oslovil na základě doporučení od pana profesora Ronyho Plesla, u kterého studuji na UMPRUM v ateliéru skla. Vláda měla zájem o moji tavenou plastiku takzvané kropenky, kterou jsem vytvořila při příležitosti výročí 300 let od úmrtí významného architekta Jana Blažeje Santini-Aichela. Celá práce se váže k historii Česka, k české architektuře a velmi významnému období barokní gotiky.
Ne. Na Úřadu vlády preferovali, aby šlo o někoho mladého. Chtěli podpořit nadaného umělce, a proto oslovili právě vedoucího mého ateliéru, který měl za úkol někoho z nás vybrat. Co vím, tak už předem bylo docela jasné, že vláda chce dovézt do Ameriky české sklo. To byl její hlavní motiv.
Ano, je to moje školní práce z roku 2022, kterou jsem zaměřila na svůj prožitek ze staveb barokní gotiky. Šlo o moje sebevyjádření. Při loňském výročí úmrtí Santiniho jsem vytvořila ještě další dvě barevné varianty. Každá z nich vznikla jen jednou a nebudou už vznikat další.
Ano, přesně tak. Pro prezidenta jsme vybrali světle modrou variantu kropenky.
Pro mě je to obrovská čest a radost, že je kropenka vnímaná jako symbol pro český národ. Je to nádoba na svěcenou dobu, ale především má sloužit jako nástroj, který má za úkol komunikovat mezi člověkem a stavbou, do které má být umístěna.
Je to dílo s náboženským podtextem, do kterého je vtištěn půdorys kaple sv. Anny v Panenských Břežanech a geometrie staveb od architekta Santiniho. Těší mě, že se dílo setkalo s pochopením. A určitě mě nikdy nenapadlo, že se ocitne až v Bílém domě. Takové ambice jsem nikdy neměla, ale je to pro mě nádherná zpětná vazba.
Santiniho stavbám se věnuju už několik let. Je to pro mě hodně osobní téma. Santini byl veliká a poměrně záhadná osobnost, moc se toho o něm neví a to je to, co je na tom to nejpřitažlivější. Jeho stavby jsou absolutně unikátní, kloubí baroko a gotiku, což jsou dva úplně rozdílné slohy, ale v úplně nádherné vyústění. Santini pracuje hodně se světlem, symbolikou. Myslím si, že kdyby měl ve své době k dispozici sklo, pracoval by s ním.
Přesně tak, měla jsem potřebu na to navázat. Už od dětsví přicházím do kontaktu se Santiniho stavbami. Kropenka vychází z půdorysu kaple svaté Anny, což je úplně první stavba, kterou kdy vystavěl a kterou jsem já jako malá úplně první navštívila. V díle je pro mě hodně symboliky, a možná i proto je vůbec první kropenka, kterou jsem vytvořila, neprodejná. Je to můj osobní talisman a nedám jej nikdy z ruky.