AKCE PARAšUTISTů SKUPINY SPELTER NA STřEDNí MORAVě: VýSADKářůM POMOHLI KRáLíCI

Před 80 lety, v noci na 5. května 1944, seskočili u obce Kramolín na Třebíčsku členové paradesantní skupiny Spelter, jejímž úkolem byla podpora odboje na střední Moravě a rádiové spojení s Londýnem. Spolu se Spelterem letěla i další skupina Potash, vysazená poblíž Slušovic. Jak se ale u výsadků stávalo, věci se začaly komplikovat.

Členy skupiny Spelter byli štábní kapitán Břetislav Chrastina, který jí velel, jeho zástupce rotný Jaroslav Kotásek a dva radisté, první radiotelegrafista rotný Rudolf Novotný a pomocný radiotelegrafista a současně nejmladší člen skupiny, dvaadvacetiletý četař Jan Vavrda.

Skupinu Potash tvořili velitel pěchotní poručík Jan Bartejs, radista četař aspirant Josef Machovský a rotní Oldřich Pelc a Stanislav Zuvač.

Operace obou skupin patřily do třetí vlny výsadků, vyslaných zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany z Anglie do protektorátu.

Smůla hned od začátku

Na oba výsadky se od samého začátku přilepila smůla. Dopad skupiny Potash se nepodařilo utajit, takže se hned druhý den po seskoku dostala do boje s přepadovým oddílem gestapa, který ji rozprášil. Parašutisté se z místa střetu sice prostříleli, ale přišli o veškerý materiál.

Zuvač byl ve zuboženém stavu 10. května 1944 zatčen a donucen ke zpravodajské hře proti Londýnu – tu ale dokázal sám londýnskému ústředí odhalit, když do svých relací tajně vložil bezpečnostní kódy upozorňující na to, že vysílá pod nátlakem. Ostatním třem se podařilo zmizet a postupně se zapojili do odboje.

Příběh paravýsadku Spelter se začal na protektorátním území odvíjet velmi podobně. Kotáskovi se hned při dopadu zamotal padák do větví a přes veškerou snahu se jej nepodařilo vyprostit, takže zůstal na stromě. Chrastinovi pak při nočním přechodu přes řeku Jihlava uplavaly boty. Nechtěl ostatní zdržovat, tak se od nich odpojil s tím, že si sežene nové boty a sejde se s nimi v obci Nová Říše.

Zbylí členové se mezitím vydali na kontaktní adresu směrem na Jihlavu. „Tam však nebyli přijati a byli nuceni se vrátit zpět,“ uvádí ve své sekci vojenských tradic 22. základna vrtulníkového letectva „Biskajská“ v Náměšti nad Oslavou.

Chrastina novou vhodnou obuv ale neobjevil, a k místu setkání tak dorazil kvůli zraněným nohám pozdě. V noci na 25. května 1944 proto přešel ilegálně na Slovensko a napojil se na slovenskou odbojovou organizaci Flóra, přes níž se dostal k organizátorům Slovenského národního povstání. Do toho se pak zapojil ve funkci velitele roty partyzánského oddílu Pavel.

Velení zbylé skupiny mezitím převzal Kotásek, který ji vedl směrem k vesnici Boňov u Jaroměřic nad Rokytnou. Zamotaného padáku na stromě si mezitím všimli svědci, takže k němu vyrazil pátrací oddíl jihlavského gestapa, který zajistil nejen padák visící na stromě, ale našel i padáky ukryté v zemi. Od té chvíle gestapo vědělo, kolik členů další výsadková skupina má.

Gestapo na stopě

Gestapo v té době už velmi dobře vědělo, že se v kraji potýká s další vlnou výsadků. „Byl zajat Sulphur a Chalk, gestapo četlo zprávy Baria, dostalo se na stopu Calcia a Potash byl rozprášen. Unikal pouze Clay a oslabený Carbon,“ uvádí historicko-vojenský web Jednotky.

Dvoučlenný výsadek Sulphur byl po zradě zatčen 20. dubna 1944, čtyřčlenný Chalk byl obklíčen a zajat 13. května. Jeden z jeho členů, rotný Vladimír Hauptvogel, se při odvádění pokusil o útěk, byl postřelen do nohy a následně spáchal sebevraždu, ostatní příslušníky výsadku Němci donutili stejně jako Zuvače ke spolupráci na zpravodajské rádiové hře s Londýnem, ale stejně jako jemu se i jim podařilo ji Londýnu odhalit díky skrytým kódům.

Tříčlenná skupina Barium, vysazená 4. dubna u Vysoké nad Labem, zatím fungovala a rádiem komunikovala s Londýnem, ale netušila, že část jejích depeší se Němcům podařilo zachytit a dešifrovat.

Z další čtyřčlenné paraskupiny Carbon, jež seskočila 13. dubna nedaleko Uherského Ostrohu, zbývali v květnu poslední dva, její velitel František Bogataj a radista Jaroslav Šperl. Druzí dva členové, rotmistři František Kobzík a Josef Vanc, byli po udání odhaleni 8. května v úkrytu v Rudicích a před zatčením dali přednost sebevraždě vlastní zbraní. Šperl s Bogatajem ale unikali, Šperlovo vysílání nemělo gestapo pod kontrolou a oběma mužům se nakonec podařilo ve spolupráci se skupinou Clay vytvořit rozsáhlou odbojovou síť a zorganizovat pro ni shozy zbraní, s nimiž se v roce 1945 zapojila do všeobecného povstání.

Všichni konfidenti brněnského i jihlavského gestapa, nasazení do řad moravského odboje, měli jasný úkol: pátrat po parašutistech.

Spelter je operativní

Trojice parašutistů ze Spelteru, oddělená od velitele, zatím začala navazovat první kontakty. V Boňově přespala u místního odbojáře Františka Pelána, který později všechny tři přestěhoval k rodině hajného Vitouše z hájenky na samotě Na Vostrých poblíž obce Myslibořice.

„Začátkem května 1944 k nám František Pelán přivedl po dohodě s otcem tři parašutisty ze skupiny Spelter. Jelikož nebyla hájenka elektrifikovaná, dohodl se otec se svým známým, rolníkem Ladislavem Papulou z Myslibořic, na umístění vysílačky v jeho stavení. Po menších komplikacích s převozem a provozem vysílačky se parašutistům povedlo navázat spojení s Londýnem,“ uvádí ve svých vzpomínkách publikovaných opět na stránkách 22. základny vrtulníkového letectva „Biskajská“ dcera hajného Vitouše Věra Doleželová. K navázání prvního spojení došlo v noci na 5. června 1944.

Ladislav Papula se bohužel s tím, co dělá, svěřil svému známému z Brna, bývalému důstojníkovi československé armády Otovi Večeřovi, o němž věřil, že je stejně jako on účastníkem odboje. Zmíněný Večeřa byl ale konfident – a okamžitě navedl na stopu parašutistů další brněnské udavače.

Postupně vznikl plán rozjet s parašutisty skrytou zpravodajskou hru podobnou té, jež se v roce 1942 stala osudná veliteli paraskupiny Zinc Oldřichu Pechalovi: brněnští udavači se jim měli představit coby odbojáři, aby mohli jejich prostřednictvím předávat Londýnu fingované údaje a získávat z londýnského zpravodajského ústředí ty pravé.

Jenže stejně jako v Pechalově případě, ani tady gestapákům jejich plán nevyšel – u Pechala ztroskotal na jeho opatrnosti a podezíravosti, díky níž odmítl spojení s Londýnem „pod dohledem“ navázat, Spelter zase varoval prostřednictvím vysílání BBC přímo Londýn; ten už díky odvaze radistů věděl o tom, že několik výsadků vysílá pod kontrolou, a věděl i o konfidentech.

Zátah na parašutisty

Gestapo nakonec vyhodnotilo situaci tak, že bude lepší skupinu Spelter zlikvidovat. Papulu zatklo a vytlouklo z něj, kde se ukrývají. K zátahu proti hájence vyčlenilo 400 mužů, kteří v noci na 16. června obklíčili hájenku.

„Parašutisté spali ve stodole, výstroj měli ukrytou ve včelíně nedaleko hájenky. Kolem jedné hodiny v noci uslyšeli podezřelé zvuky. To již byla hájenka a celý přilehlý les obklíčena,“ popisovala dramatické chvíle Doleželová.

Výsadkáře zátah zaskočil jen několik hodin předtím, než byli rozhodnuti svůj úkryt opustit a přemístit se jinam. To bylo částečně jejich štěstí v neštěstí, protože právě díky tomu byli v pohotovosti a Němce zaslechli. V jejich prospěch tak hrála hluboká noc a téměř neproniknutelná tma. Gestapo plánovalo vzít hájenku útokem až za svítání, kdy by už parašutisté neměli šanci, ale jim se už předtím podařilo odplazit se nepozorovaně k příkopu vedoucímu podél zahrady a tímto příkopem prolézt až k cestě. Tu ale museli přeběhnout. Vztyčili se a vyrazili. Kolem se rozezněla střelba.

„Hájenka byla obklopená ze všech stran lesem. Přeběhli a za palby z pušek utíkali do polí. Ve vzdálenosti asi sta metrů byl zasažen a kulkou smrtelně zraněn Jaroslav Kotásek. Střelbou jsme se všichni probudili. Otec si natáhl pouze kalhoty a bos vyběhl přes dvůr do lesa, který byl těsně za hájenkou. Znovu se ozvala střelba a pak byl klid,“ vzpomínala Doleželová.

Ve čtyři ráno se její matka rozhodla ukrýt rodinné úspory a jednu součástku do rádia, jež v domácnosti zbyla po parašutistech. Přes dvůr přeběhla do kůlny, kde peníze uložila pod velký špalek na sekání dřeva a součástku do králičí díry. Pak vyšla brankou za hájenku. Okamžitě ji obstoupilo několik ozbrojených gestapáků, kteří ji pod namířenými puškami odvedli zpátky do domu.

„Následovalo velké prohledávání celého bytu a přilehlých hospodářských budov. Všechny skříně a zásuvky byly vyházeny za křiku a nadávek gestapáků,“ líčila Doleželová.

Králíci zasahují, výsadkáři bojují dál

Gestapo se za světla ještě pokusilo nasadit na stopu prchajících psy, ale v té chvíli pomohla parašutistům i hajnému jedna šťastná a trochu úsměvná náhoda.

„V té době jsme měli asi padesát volně puštěných králíků, kteří se stali pro psy velkou atrakcí. Nic nepomohlo rozčilování, psi se honili za králíky jako zběsilí, ti zase nechápali, co je to za novotu, protože naši psi si jich vůbec nevšímali a nechávali je na pokoji. A tak to osudné ráno, ač to zní neuvěřitelně, králíci těm, kteří prchali z obklíčení, zachránili život,“ zaznamenala dcera hajného.

Dva zbylí parašutisté ze skupiny Spelter se díky předchozím kontaktům s odbojem ukryli nejdříve v Šašovicích a poté v Želetavě, získali nové falešné doklady a díky provizorně sestavené vysílačce znovu navázali spojení s Londýnem.

Oba poté dokázali sjednotit 12 různých odbojových skupin s přibližně 200 členy a vytvořit odbojovou organizaci, která po válce dostala název Lenka – Jih (Lenka byl krycí název nově sestavené vysílačky, Jih bylo odvozeno od slova Jihlavsko). Skupina byla aktivní až do konce války, působila od Brtnice až Moravské Budějovice a zaměřovala se zejména na zpravodajskou a sabotážní činnost. Zároveň zorganizovala shozy celkem devíti tun materiálu.

Vitouš našel úkryt u kolegů hajných a nimrodů, kteří jej schovávali do konce války. Většina ostatních spolupracovníků Spelteru ale padla do rukou gestapa a skončila v koncentračních táborech. Tři sedláci z Boňova zaplatili pomoc parašutistům svým životem. Jeden z nich, Michael Kratochvíl, dostal u soudu otázku, proč parašutisty neudal. „Jsem Čech a Čecha nikdy nezradím,“ odpověděl.

2024-05-04T03:04:33Z dg43tfdfdgfd