ROZHOVOR | BRITOVé JSOU OPRAVDU UNAVENí, říKá MEISLOVá PRO EZ. NEJSPíšE SI ZVOLí LABOURISTY
V Británii dnes odstartovaly parlamentní volby v nichž se patrně rozhodnou mezi dvěma tradičními stranami – Konzervativní a Labouristickou. „De facto všechny průzkumy předpovídají Labouristické straně drtivé vítězství. Její náskok konzistentně činí zhruba 20 %, což je opravdu masivní náskok,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz expertka na britský politický systém Monika Brausenbauch Meislová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Jak byste obecně zhodnotila současnou situaci ve Velké Británii? Země je po brexitu dotčená ekonomicky, politicky i společensky. Zažila také pandemii Covidu-19 a válku na Ukrajině, a obdobně jako všude jinde, zdá se, jsou lidé unavení a přičítají za to negativní body politickému vedení.
Ano, lidé jsou opravdu unavení, a to z mnoha důvodů. Konzervativní strana je u vlády už opravdu hodně dlouho, od roku 2010, takže dlouhých 14 let. Rishi Sunak je za tu dobu pátým konzervativním premiérem. A přesně jak říkáte, nebylo to vůbec snadné období.
Konzervativci se dostali k moci v době celosvětové finanční krize, byli nuceni zavést mnohá úsporná opatření, zapříčinili Brexit a vyvedli zemi z EU, museli zvládnout pandemii COVID-19, Spojené království sužuje krize životních nákladů, navíc je polarizované v otázce, jak se vypořádat s nelegálními migranty, a to nemluvím o celé řadě všemožných skandálů. To vše z Konzervativní strany činí přirozený terč kritiky.
Kdo jsou hlavní politické strany a jejich osobnosti, které do volebního klání jdou?
Pro Spojené království je typický bipartijní systém, kdy se u moci pravidelně střídají dvě strany: Konzervativní a Labouristická. Konzervativní strana je stranou vládnoucí, a to od roku 2010, jak jsme již zmiňovali, a vede ji současný premiér Rishi Sunak. Labouristická strana je nyní v opozici a vede ji Keir Starmer.
Kdo má podle vás největší šanci na úspěch?
Největší šance na úspěch mají Labouristé, kteří se těší rostoucí podpoře voličů, kteří touží po změně po dlouhých letech konzervativní vlády. De facto všechny průzkumy předpovídají Labouristické straně drtivé vítězství. Její náskok konzistentně činí zhruba 20 %, což je opravdu masivní náskok.
Průzkumy předpokládají velký neúspěch konzervativní strany pod vedením Rishiho Sunaka. Kdo jej může nahradit? Má velké šance například Nigel Farage?
Pokud Labouristická strana pod vedením Keira Starmera ve volbách opravdu zvítězí, což nejspíše zvítězí, stane se novým britským premiérem on. Nigel Farage je sice významnou postavou britské politické scény a strana Reform UK, kterou založil a jejíhož vedení se nyní na začátku června opět ujal, se nyní v předvolebních průzkumech umisťuje podobně jako do této doby tradiční „třetí strana“ britského politického systému – liberální demokraté. Šanci na to, aby se Nigel Farage nyní stal premiérem, však má nulovou.
V Británii je tradiční rozdělení moci mezi dvě hlavní strany labouristy a konzervatisty. Myslíte, že se do budoucna může prosadit i nějaká jiná strana?
Střídání mezi Konzervativní s Labouristickou stranou je ve Spojeném království dlouhodobě zakořeněno. Tyto dvě strany dominují politické scéně již po mnoho desetiletí a je velmi nepravděpodobné, že by se v blízké budoucnosti prosadila jiná strana do té míry, aby toto uspořádání významně narušila. A to hned z několika důvodů.
Britský většinový volební systém – takzvaný „First Past the Post“, neboli „Vítěz bere vše“, silně zvýhodňuje větší strany a ty menší naopak upozaďuje. Krom toho obě hlavní strany, labouristé i konzervativci, mají silné základny voličů a hluboko zakořeněnou stranickou loajalitu.
Mnoho voličů stále vnímá volbu mezi těmito dvěma stranami jako jedinou reálnou možnost, což omezuje prostor pro nové politické subjekty. Navíc politická kultura v Británii silně propojena s historií a tradicemi, což dále posiluje dominanci těchto dvou hlavních stran.
Ve Velké Británii je již zaběhlou praxí, že se na nejvyšší pozice dostávají osobnosti cizí národnosti – ať už jde o Indy, Pákistánce nebo Araby. Mluví za to už například přítomnost Rishiho Sunaka na premiérském postu. Jak toto Britové vnímají? Je to pro ně normální, nebo se staví na odpor podobně, jako by se nejspíš stavěli Češi?
Spojené království se vyznačuje dlouhou historií multikulturní společnosti, která je do značné míry formována kolonialismem a následnou migrací z bývalých kolonií. Díky tomu je pro mnoho Britů přítomnost osob cizího původu v nejvyšších politických funkcích vnímána jako přirozená součást evoluce společnosti.
To však neznamená, že by fakt, že se Rishi Sunak stal prvním britským premiérem asijského původu, nevzbudil rozruch nebo že by neexistovaly žádné negativní reakce. Stejně jako v jiných zemích se i ve Spojeném království nacházejí skupiny, které jsou vůči rostoucí diverzitě ve veřejném životě skeptické nebo dokonce nepřátelské.
Volby se samozřejmě konají také v Severním Irsku coby součásti Spojeného království. Jak je možné, že i přes velice kontroverzní historii zde může kandidovat například Sinn Féin, která v minulosti měla velice blízko například teroristické organizaci IRA?
Tato situace je výsledkem komplexního a dlouhodobého mírového procesu, který vedl k významným změnám v politické dynamice Severního Irska. Klíčovým momentem byla takzvaná Velkopáteční dohoda z roku 1998, která ukončila třicet let trvající občanskou válku a vytvořila základ pro politickou spolupráci mezi různými komunitami v regionu.
Sinn Féin se postupně distancovala od násilných metod a přijala politický proces jako prostředek k dosažení svých cílů. Součástí dohody byla i postupná demilitarizace paramilitantních skupin, včetně IRA, která probíhala pod dohledem mezinárodních pozorovatelů. Čili, tento mírový proces vytvořil prostor pro inkluzivní politiku, kde mohou různé strany, včetně těch s kontroverzní minulostí, participovat na demokratickém procesu.
Myslíte si, že se po volbách, pokud bude muset Rishi Sunak odstoupit, nějak výrazně změní diskurz britské zahraniční politiky? Mohly by skončit například tak velká podpora Ukrajině a odpor proti Moskvě?
Určitou změnou by zahraniční politika země určitě prošla, například ve smyslu snah o posilování vztahů s Evropskou unií, nicméně si nemyslím, že by ty změny byly nějak radikální. V britské politice často panuje široký konsensus ohledně klíčových zahraničněpolitických témat, což znamená, že určité základní směřování zahraniční politiky zůstává konzistentní i při změně vládnoucí strany. Například silná podpora Ukrajiny je v současnosti patrná napříč politickým spektrem, včetně Labouristické strany. Keir Starmer v minulosti mnohokrát vyjádřil Ukrajině podporu a odsoudil ruskou agresi, takže i pod jeho vedením by Velká Británie pokračovala ve své politice tvrdého postoje vůči Rusku.
Toto je spíše taková silně teoretická otázka, ale myslíte si, že se Velká Británie v budoucnosti vrátí do Evropské unie? Co by ji k tomu případně mohlo dovést?
Návrat Velké Británie do Evropské unie je v současné době krajně nepravděpodobný, minimálně v krátkodobém až střednědobém horizontu. Ačkoli mnoho Britů nyní považuje Brexit za chybu, veřejné mínění je v této otázce stále silně rozděleno. Celý proces opětovného vstupu do EU by byl nevyhnutelně velmi složitý.
Dalším problémem je nedostatek politické vůle. Žádná z hlavních politických stran nemá v současnosti návrat do EU ve svém programu; pro politiky je výhodnější soustředit se na témata, která jsou méně kontroverzní. Rovněž bychom neměli zapomínat na to, že rozhodnutí o vstupu Spojeného království do EU není pouze na Britech. Musely by s ním jednomyslně souhlasit všechny členské státy EU. Navíc by neustále panovala velká nejistota, zda si to Britové za nějakou dobu opět nerozmyslí a nebudou chtít opět vystoupit. Evropská unie ale není žádný hop-on hop-off autobus.
Související články
- V Británii začaly ostře sledované volby. Sunak vyzval voliče, aby Anglii zachránili
- Starmer, nebo Sunak? The Sun podpořil jednoho z lídrů, průzkumy mluví jasně
- Sunak u voleb doplatí na tragických pět let britské politiky. Průzkumy labouristům přisuzují přes 40 %
- Princezna Kate napíná celou Británii. Brzy se mohla znovu ukázat na veřejnosti
- Vrátí se Británie do EU? Jednání se mohou obnovit, má to ale podmínku