KOMENTář | MOSKVA BLIžší NEž PRAHA. MěNí SE SLOVENSKO NA PRORUSKý SATELIT?

Slovenský premiér Robert Fico už mnohokrát deklaroval, že politika jeho vlády bude „nezávislá“, a že nebude loutkou Západu, ale ani Ruska. Z jeho posledních kroků se ale zdá, že je mu přece jen východní pozice bližší. Jeho reálné kroky totiž ukazují, že se zcela záměrně odklání od svých západních spojenců a nadbíhá zájmům Moskvy.  

A tak nyní například sledujeme, jak Slovensko kryje prokremelského propagandistu z českého sankčního seznamu. 

Jde o to, že slovenské ministerstvo vnitra poskytlo ochranu Arťomu Marčevskému. To je jeden z nedávno odhalených hybatelů vlivové prokremelské sítě kolem mediální platformy Voice of Europe. Je nesporné, že se tak stalo v přímém rozporu s bezpečnostními zájmy ČR, která Marčevského zařadila na doporučení BIS na sankční seznam. Důvodem byly zejména jeho aktivity, které měly dle BIS napomáhat rozkladu EU i promoskovským zájmům.

Připomeňme si kontext. Koncem března se vláda České republiky rozhodla na uzavřeném jednání o zařazení dvou fyzických a jedné právnické osoby na vnitrostátní sankční seznam. Jde o Viktora Volodymyrovyče Medvedčuka, Artema Pavloviče Marčevského a společnost Voice of Europe, s. r. o. Po zařazení na sankční seznam obstavil Finanční analytický úřad výše jmenovaným veškerý majetek a peníze na bankovních účtech.  

Proč? Prostřednictvím odhalené sítě mělo kromě jiného docházet k předávání peněz prorusky orientovaným evropským politikům. Z přijetí peněz je podezřelý například poslanec německé AfD Petr Bystroň.

Marčevskij přitom využíval finančních zdrojů proruského oligarchy Viktora Medvedčuka, blízkého přítele Vladimira Putina. A to dle BIS k financování spolupráce s novináři a ke skryté finanční podpoře vybraných jednotlivců z řad kandidátů ve volbách do Evropského parlamentu, za účelem podpory zahraničněpolitických zájmů Ruské federace a šíření protiukrajinské propagandy.

Svými vlastními slovy BIS předpokládala, že k podobným krokům jako česká vláda přistoupí i v dalších evropských státech. Což se alespoň zčásti na Slovensku nepotvrdilo. 

Most mezi východem a západem? Bláhová politika

I v Čechách se občas najde blouznivec, který sní o neutralitě a představuje si, že jeho zemi bude nejlépe v pozici chytré horákyně, ani na západě, ani na východě. Naposledy se o něco takového pod nálepkou „politiky všech azimutů“ pokoušel Miloš Zeman. V jeho případě se - stejně jako při současném slovenském pokusu o takový druh politiky - ukazuje, že nejde o politiku neutrální, ale jasně provýchodní. 

To mělo (a pravděpodobně i bude mít na Slovensku) zcela jasný výsledek. Izolaci a výrazné zhoršení pověsti celé země na mezinárodní scéně, především mezi partnery v EU a NATO. Vzpomeňme nakonec na prezidentství Miloše Zemana, blamáže čínských investic a poklonkování Rusku.  

Jde o politiku bláhovou, neboť podlézáním autoritářům v dlouhodobém horizontu nelze získat víc, než status úslužného poddaného na straně jedné, a odtažitost a nedůvěru na straně západních demokracií. 

Důvěra a respekt se totiž těžko a dlouho budují, ale rychle ztrácí. Je s podivem, že pro vlastní iluzi moci je Slovensko ochotno slevit z premisy, že partnerství s demokratickými státy a reálnými demokraciemi je nutně hodnotnější, než vazalství autoritářským režimům z východu. Nejde tu – jak by mohl kdekdo namítnout – o cosi na způsob kolonialistického vlivu, jako spíš o přihlášení se k hodnotám toho kterého azimutu. A jen jeden z nich obstál v dlouhodobém testu svobody a demokracie.  O tom není sporu.

Je smutné sledovat pomalé nabírání východních větrů do plachet našeho nejbližšího souseda. Rád bych doufal v to, že jej to neodnese příliš daleko do rudých vod a že se časem pokusí o změnu kurzu.  

2024-05-07T12:50:48Z dg43tfdfdgfd