Čtyřletý program finančních grantů arménskému premiérovi Nikolu Pašinjanovi přislíbili na setkání šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a americký ministr zahraničí Antony Blinken. „Evropa a Arménie sdílejí dlouhou a společnou historii a nastal čas napsat novou kapitolu,“ prohlásila von der Leyenová. Sedmadvacítka poskytne 270 milionů, mají jít kupříkladu na infrastrukturní projekty, obnovitelnou energii a podporu malého a středního podnikání.

Přestože tato pomoc nezahrnuje obrannou kooperaci, podle některých zdrojů prohlubují členské státy EU a NATO s Arménií styky i na tomto poli. „Francie navázala s Arménií nejhmatatelnější spolupráci a v posledních měsících jí už poskytla vojenské vybavení,“ napsal web Defense News. Země jednají kupříkladu o možném arménském nákupu francouzského systému protivzdušné obrany krátkého dosahu Mistral.

Setkání Pašinjana se západními představiteli každopádně vyvolalo velkou nelibost Moskvy. Ruské ministerstvo zahraničí ho označilo za další pokus kolektivního Západu zavléci jižní Kavkaz do geopolitické konfrontace a o snahu vrazit klín mezi země regionu a jejich sousedy.

Vazba na Moskvu ztratila opodstatnění

Jasným impulzem k ochlazování arménsko-ruských vztahů a většímu příklonu Jerevanu k Západu se přitom loni v září stala blesková vojenská ofenziva Ázerbájdžánu, během které Baku převzalo plnou kontrolu nad Náhorním Karabachem. Většina ze zhruba 120 tisíc etnických Arménů z regionu uprchla ve strachu z ázerbájdžánských represí.

Jerevan viní Rusko z toho, že tomuto vývoji nezabránilo a selhalo v roli garanta bezpečnosti na jižním Kavkazu. V únoru proto pozastavil členství ve vojenském bloku Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti vedeném Moskvou. Minulý měsíc požádal Rusko, aby stáhlo pohraničníky z FSB z mezinárodního letiště Zvarthnoc, kde působili od roku 1992.  

Už delší dobu se spekuluje i o tom, že by Arménie mohla přestat hostit ruskou základnu v Gjumri, kde je na tři tisíce vojáků. Rozruch na podzim vzbudil Pašinjanův výrok, že z ní zemi neplynou žádné výhody a potřebuje diverzifikovat vztahy v bezpečnostní sféře. Smlouva o pronájmu však vyprší až v roce 2044 a Moskva neváhala upozornit na to, že přítomnost jejích vojáků je právně závazná. Arménští politici na otázky o jejich možném odsunu v poslední době odpovídají vyhýbavě.  

O růstu arménské autonomie svědčí i nedávná prohlášení představitelů země, týkající se války na Ukrajině. V únoru Pašinjan uvedl, že Jerevan v konfliktu není spojencem Moskvy. Od ázerbájdžánské ofenzivy Jerevan poskytuje Kyjevu humanitární pomoc včetně výbavy vojenských nemocnic.

Jerevanu jde hlavně o bezpečnost

Arménie se zároveň netají tím, že má západní ambice a zvažuje žádost o vstup do EU. Naposledy to minulý měsíc zmínil ministr zahraničí Ararat Mirzojan. To je pro Kreml velmi alarmující, jelikož Ukrajina, Gruzie a Moldavsko si tuto cestu zvolily už před dekádou, ale Arménie tehdy kývla na Ruskem vedený projekt Eurasijského hospodářského svazu. A toto směřování zásadně nenarušil ani nástup prozápadně orientovaného Pašinjana v roce 2018.

Odborníci míní, že Jerevan se nyní bojí dalších aktivit ze strany Baku a jeho počínání je tak třeba vnímat i z bezpečnostního, nejen ideologického hlediska. „Vláda se poohlíží po Indii, Francii a nyní přemýšlí o tom, že konečnou záchranou pro Arménii by mohla být perspektiva EU,“ řekl webu Politico Benjamin Pogosjan z Arménského ústavu výzkumu aplikované politiky.

Otázkou samozřejmě je, zda Moskva Arménii „povolí“ pokračovat v této cestě a jestli má možnosti tomu zabránit. Skeptici si nedokážou představit, že by se země začlenila do EU, dokud budou na její půdě ruští vojáci. Někteří experti míní, že se Moskva vojenské přítomnosti snaží využít k upevnění svého vlivu na Arménii.

Americký Institut pro studium války (ISW) před pár dny poukázal na to, že vojenská policie ze základny v Arménii zadržela už druhého ruského občana pro dezerci, i když na to nemá právo. Konstatuje, že Kreml se tak v době zhoršování vzájemných vztahů nejspíš snaží zpochybnit arménskou suverenitu.

Ruské páky jsou omezené

V krajním případě se Moskva podle expertů může pokusit využít svůj vliv v zemi ke změně režimu za pomoci opozice a polovojenských organizací. Úspěch je však velmi nejistý. „Existuje mnoho arménských veteránů z karabašských bojů, kteří Pašinjana nenávidějí. A v posledních letech se objevilo mnoho předpovědí, že by tito lidé mohli uspořádat revoluci v Jerevanu, ale nikdy k ničemu nedošlo,“ podotkl americký think tank Carnegie Endowment for International Peace s tím, že ani aktivní ruská propaganda v zemi zatím ničeho hmatatelného nedosáhla.

Moskva má na zemi i hospodářské páky včetně energetických a infrastrukturních. Zvláštní kapitolou je pak vzájemný obchod. Od začátku války na Ukrajině nahradilo Rusko sedmadvacítku v roli nejvýznamnějšího obchodního partnera Jerevanu. Arménie je obviňována z toho, že patří mezi země, které napomáhají agresorovi shánět potřebné výrobky a obcházet sankce.

Prostřednictvím arménských firem se do Ruska zřejmě dostalo nejen spotřební zboží, ale i komponenty sloužící obrannému průmyslu. Je však otázka, zda má Kreml chuť přetnout sám sobě tuto životodárnou tepnu.

Rusko, do velké míry zaměstnané na Ukrajině, má navíc potíže s uchováním svého vlivu i jinde v regionu, především v Gruzii a Moldavsku. Nedávný teroristický útok v Moskvě k tomu ukázal, že musí počítat i s hrozbou z Afghánistánu a Střední Asie. Je tak možné, že Jerevan vidí jedinečnou příležitost k tomu, aby se z ruského vlivu vymanil.