BIBLICKá POTOPA V HD: ZATOPILI JSME ZEMI V OHROMNéM DETAILU. TAKHLE BY VYPADALO ČESKé SOUOSTROVí

Co kdyby Česko zdevastovala potopa biblických rozměrů? | Zpracovali jsme devět detailních modelů nového Českého moře | Potopená Praha, Brno, Liberec, Karlovy Vary, ostrov Milešovka a další

Jak by asi vypadalo Česko, kdyby během několika málo hodin roztály nejprve všechny alpské a himalájské ledovce a poté i Grónsko a obrovská Antarktida? Zrodilo by se v Polabí a moravských úvalech nové Středoevropské moře?

Fyzikálně prozatím nemožné, ale...

Fanoušky Vodního světa zklameme, protože za současných geologických podmínek je něco takového naprosto nemožné. I kdyby roztál veškerý led na této planetě, hladina světových oceánů by se vzedmula v průměru jen zhruba o sedmdesát metrů.

Jistě, nejméně 40 % lidské populace by mělo vážný problém. V našem horami sevřeném Hobitíně bychom si toho ale s trochou nadsázky nevšimli ani v nejníže položeném Hřensku (130 m n. m.).

Simulace zatopeného Česka nás ale baví, proto jsme si ji před pár lety poprvé namodelovali v celorepublikovém měřítku. Naše biblická potopa měla nicméně k dokonalosti opravdu daleko, počítali jsme ji totiž nad relativně nepřesnými a volně dostupnými výškovými daty z družicového snímání zemského povrchu.

Zatopíme města s ohromnou přesností

Loni v létě se ale vše změnilo, Český úřad zeměměřický a katastrální totiž zveřejnil stovky gigabajtů velmi přesných kartografických dat pod svobodnou licencí. Využijeme je pro dramatické zpřesnění potopy, kterou průběžně doplňujeme o nové situace. Výpočet je totiž velmi náročný.

Nové potopy: V této várce jsme k dosavadnímu Ústí nad Labem, Praze, Brnu a Ostravě namodelovali Karlovy Vary, Liberec, Třebíčsko, České středohoří a Temelín při navýšení hladiny světových oceánů o 450 metrů. Všechny situace najdete v následujících kapitolách od nejstaršího modelu po nejnovější. 

Takže dost řečí a otočme vodovodním kohoutkem! Nejprve si ukážeme potopu a v závěru si vysvětlíme, jak jsme to vlastně celé udělali. 

+250 metrů: České jezero a Ústí nad Labem

Záznamy o katastrofě vylovil v dubnu 2046 a po letech hledání batyskaf Přemek Podlaha vyvinutý Jihlavskou národní univerzitou. Výzkum vznikl díky dotačnímu programu 0356-25A-46 ostrovní správy České republiky.

V úterý 16. dubna 2024 podvečer předpovídali meteorologové v Evropě silný déšť. Málokdo ale tušil, do jaké středy se vlastně starý kontinent probudí. Namísto obvyklého úhrnu srážek několika milimetrů totiž spadlo dobrých 250 metrů vody a do vyvýšeného Česka se začal valit ničivý živel hned z několika směrů.

V Polabí se postupně formuje rozsáhlé České jezero sahající od Krušnohoří po Orlické hory. S Atlantickým oceánem jej propojuje úzký Hřenský průliv.

Díky loni zveřejněným výškovým datům ČÚZK z leteckého laserového snímkování se ale můžeme podívat i na mnohem větší detail se střední výškovou chybou jen v řádu několika desítek centimetrů!

Takhle tedy z ptačí perspektivy vypadá někdejší Ústí nad Labem, kde se Hřenský průliv (vpravo nahoře) větví na Teplické jezero (vlevo) a Litoměřický průliv (dole), který se u Lovosic otevírá do širé krajiny a konečně napájí vlastní České jezero.

Podstatná část města je pod vodou. Ušetřena zůstala pouze panelová sídliště na severních svazích. Z hladiny ční jen několik malých ostrůvků.

Všimněte si toho kulatého. Jmenuje se Malé Sedlo, sahá do výšky 34 m n.m. (kdysi 284 m n.m.) a je z něj hezký výhled, na vrcholu se totiž tyčí kamenná Střekovská vyhlídka, která přečkala přírodní katastrofu.

Na dalším listu se podíváme, jak dopadla Praha a její vltavské údolí

+250 metrů: Praha

Díky novému a poměrně náročnému výpočtu, během kterého jsme zpracovali stovky megabajtů surových dat, se konečně můžeme podívat i na detailní situaci v Praze. V údolí Vltavy se totiž rozprostírá táhlý záliv a Pražské jezero plné ostrovů.

Po rekultivaci území to bude oblíbená destinace potápěčů a letních dovolených u mělkých a dostatečně prohřátých vod. Někdejšímu velkoměstu bude dominovat největší komplex vodního hradu na světě, hladina Pražského jezera totiž bude sahat prakticky přesně na úroveň Hradčanského náměstí.

Zajímavým útvarem bude také ostrov Žižkov – pozůstatek výše položených částí na pravém břehu Vltavy. Z vod budou ještě desítky let čnít staré činžovní domy, které se stanou domovem kolonie racků a dalšího vodního ptactva.

Na dalším listu se podíváme na druhé zformované jezero ve východní části země

+250 metrů: Moravské jezero a Brno

Každý podobný výpočet je extrémně náročný, a tak opusťme Čechy a pojďme se podívat, jak dopadla Morava. Při navýšení hladiny o 250 metrů se nám zde zformovalo Moravské jezero, které je vlastně jen velkou zátokou nového Maďarského moře. Jeho vody pohltí jak Vídeň, tak Bratislavu a Budapešť.

Přehledový model výše opět pracuje s nižší přesností – výškovým modelem z družice –, takže se podíváme sice jen na malou výseč Brna, kterou ale proženeme mnohonásobně detailnějším modelem z leteckého laserového snímkování ČÚZK.

Takhle dopadne po navýšení hladiny naše nebohé Brno. Vody zalijí celé údolí relativně mělkou zátočinou, na kterou bude překrásný výhled z okolních kopců posetých panelovými sídlišti. Jednou to bude velmi exkluzivní bydlení s pláží hned u domu.

Jen co Jihomoravský kraj v roce 2046 dokončí alespoň částečnou obnovu území, fanoušci urbexu budou stejně jako na pražském ostrově Žižkov šílet z průzkumu opuštěných činžovních domů v severní části města, které se budou na svahu postupně nořit z vod. Díky výše položenému centru nicméně budou ještě desítky a možná i stovky let trčet z jezera i některé stavby v samotném srdci někdejší aglomerace.

+250 metrů: Slezské jezero a Ostrava

Při navýšení hladiny světových oceánů o 250 metrů k nám tedy postupně pronikly vody skrze Labe a Moravu, nicméně nám ještě chybí Slezsko a povodí Odry. Jak je patrné na přehledovém modelu, právě skrze Odru zatopí Ostravsko třetí a nejmenší Slezské jezero – jižní zátoka Baltu.

Pojďme si i v tomto případě zakouzlit s o několik řádů přesnějšími laserovými daty výškového modelu DMP 1G a vyrobíme si mapku pro výřez Ostravy. Jak je vidět na 3D pohledu níže, většina Ostravy skončí pod hladinou.

Právě Ostrava přitom skrze zúžení Ostravského průlivu zhruba v místech soutoku Odry a Ostravice odděluje Baltské moře od Slezského jezera. Jednou se zde budou točit hollywoodské filmy, fotogeničnost místa totiž umocňují tři ostrůvky uprostřed průlivu. Největší Landek, Přívozská halda a halda Heřmanice.

Sanfranciská zátoka s Alcatrazem a členité pobřeží chorvatského Jadranu mohou jen tiše závidět, z nezalesněné haldy Heřmanice se totiž stane slezské Santorini. Z nedalekých pozůstatků Slezské Ostravy k ní dojedete i na paddleboardu. 

A jedeme dál. Přidáme další metry, aby vzniklo České moře

+450 metrů: České moře

Dvě stě padesát metrů je na Česko žalostně málo. Sice nemáme vysoké Alpy, ale ani naše sníženiny nejsou žádné Nizozemsko. Střední nadmořská výška země je zhruba 430 m n m., a tak navýšíme biblickou potopu rovnou na 450 metrů.

Republika se rázem promění v pestré souostroví s hromadou mělkých zátok, kterému dominují hřebeny hraničních pohoří a relativně kompaktní Vysočina. Není tedy divu, že státní správa najde nové útočiště v Jihlavě, kde si katastrofy všimli jen díky útlumu dopravy na D1. 

Jedním z nejčastějších cílů návštěv batyskafu Přemek Podlaha bude po Pražském příkopu úzký Karlovarský záliv – západní část Českého moře. Všimněte si ho na přehledové mapce výše, na které jej tvoří horní tok Ohře od Karlových Varů až po Cheb.

Největší atrakcí pro turisty druhé poloviny 21. století se stane Teplý záliv v místě někdejšího lázeňského kaňonu řeky Teplá. Horké minerální prameny budou zátočinu i nadále ohřívat, zdejší vody proto budou velmi příjemné pro letní dovolenou a šnorchlování.

Těžit z toho bude zejména hotel Imperial a stejnojmenný nový ostrov, jehož prostranství se před katastrofou nacházelo přímo na kótě 450 m n. m. Návštěvník proto bude moci sejít do moře přímo ze schůdků hotelové terasy.

+450 metrů: Liberecký záliv

Další zajímavou lokalitou Českého moře je bezesporu jeho severní pobřeží, kde se skrze několik úzkých průlivů propojuje s Baltem. Poláci mu teď sice rádi říkají moře Polské, ale co ti budou rozhodovat, když jim zbyly leda tak severní svahy Sněžky, Rysy a nové hlavní město Zakopané.

Nechme ale geopolitiku stranu, podstatné je totiž to, že se mezi Baltem/Polským mořem a Českým mořem nachází Liberecký záliv. Obě vodní plochy vlastně odděluje Ještědsko-kozákovský hřbet.

Zbytky někdejšího Liberce – dnes Malý Liberec – zůstaly na jižním pobřeží a jsou dnes vyhledávanou lokalitou turistů, společně s nimi totiž přežila i lanovka, která odtud vede až na vrchol Ještědu. A přežily i sjezdovky. Škoda jen, že už na nich nebývá sníh. Postarala se o to nejen globální změna, ale přirozeně i oceánské klima, neboť nově utvořená moře fungují jako tepelný akumulátor pro zimní měsíce.

Novou oblastní metropolí se stal Jablonec nad Libercem v pravém dolním rohu družicového snímku. Naši předci jej znali jako Jablonec nad Nisou, to už dnes ale nedává smysl, Lužická Nisa je totiž směšně krátký potok, který nestojí za řeč, už ve městě se totiž vlévá do Liberecké zátoky.

+450 metrů: Souostroví České středohoří

Zajímavým útvarem severní oblasti Českého moře je Souostroví České středohoří. Velký ostrov Milešovka na leteckém snímku doplňuje ohromné množství kuželů někdejších sopek, které se noří z hlubin.

Jelikož se už nacházíme poblíž Hřenska, které bylo do roku 2024 nejníže položeným místem České republiky (115 m n. m.) a dnes tvoří Hřenský příkop (-335 m), svahy ostrova Milešovky se pod hladinou strmě propadají do hlubin.

Batyskaf Přemek Podlaha nicméně pro roce 2046 prozkoumal i tuto oblast a Češi se po dlouhých dvaceti letech opět podívali na temné dno Lovosic a Litoměřic.

+450 metrů: Třebíčský záliv, Dunaj 21. století

Ukázali jsme si podobu některých okrajových oblastí Českého souostroví, a tak na závěr zamíříme do jeho hospodářského srdce. Na přehledové mapce v úvodní kapitole pro 450m potopu je patrné, že hlavní město Jihlava nemá přístav.

Metropole Česka je příliš vysoko, nicméně z východu se k němu přibližuje jakýsi úzký záliv. Ti, kteří měli ze zeměpisu jedničku, dobře vědí, že to je dnes už zatopený kaňon někdejší stejnojmenné řeky Jihlavy.

S hloubkou okolo 50 metrů je splavný pro veškerou nákladní dopravu, a tak naši potomci postaví nákladní přístav nedaleko od Jihlavy v místech, kde kdysi stála Třebíč.

Díky blízkostí hlavního města a napojení na Rakousko-uherské moře (skrze tzv. Moravské jezero, viz předchozí kapitoly) se z třebíčského přístavu stane pulzující hospodářské centrum regionu.

+450 metrů: Temelín přežije!

Česko se bude muset vypořádat s hromadou překážek. Velkou výzvou bude zejména energetika, většina elektráren a rozvodné sítě totiž bude už navždy pod hladinou. 

Vody Moravského jezera včetně Třebíčského zálivu budou zase kvůli zatopené jaderné elektrárně v Dukovanech mírně radioaktivní, nicméně to pomůže rozpuku lázeňství, které se již v 50. letech stane novým hospodářským motorem kraje.

Česko nakonec krizi kataklyzmatických rozměrů překoná ze dvou klíčových důvodů. Tím prvním bude přežití jaderné elektrárny Temelín (50 m n. m.). A tím druhým skutečnost, že Vysočina není z Brna zase tak daleko, a tak v Jihlavě nakonec najde útočiště i redakce Živě.cz, která bude moci díky zveřejněným datům ČÚZK pokračovat ve svých modelech biblických potop světa.

Za každým z dílčích pohledů na potopu je analýza až několika gigabajtů surových dat ve vysokém rozlišení:

  1. Stažení desítek dlaždic s bodovými lidarovými daty pro konkrétní pohled
  2. Složení a transformace bodových dat do rastrového formátu GeoTIFF
  3. Modelování povodně ve svobodném frameworku GIS GRASS
  4. Prolnutí povodně s leteckými snímky Česka od ČÚZK

V závěrečné kapitole si proto ve vší stručnosti ukážeme, jak na to. 

DMP 1G

Pokud si z hodin zeměpisu na základní a střední škole už nic nepamatujete, nalistujte si prosím první verzi potopy, kde jsme si krok za krokem vysvětlili základní práci s geoinformačním softwarem QGIS a ukázali si, co je to projekce a digitální model povrchu a reliéfu.

K detailní simulaci české biblické potopy využijeme digitální model povrchu České republiky 1. generace DMP 1G, který vznikl leteckým laserovým snímkováním země v letech 2009-2013 a ČÚZK jej loni v létě a na základě nové evropské legislativy zveřejnil pod svobodnou licencí Creative Commons BY 4.0.

 

Před uvolněním byste za kompletní model republiky zaplatili až několik milionů korun

 

DMP 1G není jediný. Postupně jej totiž doplnily ještě mnohem přesnější digitální modely DMR 4G a DMR 5G. Tentokrát se ovšem nejedná o modely povrchu, ale o modely reliéfu. To znamená, že u nich došlo k odečtu vegetace a budov. 

Jelikož jsme chtěli v potopě zobrazit i částečně zatopené budovy, volba padla právě na zdánlivě horší DMP 1G.

Bodové pole

Digitální model lze získat hned několika různými způsoby. Jedním z nich jsou už připravené a nařezané mapové dlaždice, které zaznamenávají vždy určité území ve formátu LAZ. 

Stačí tedy navštívit Geoprohlížeč ČÚZK, z menu vybrat kýžený produkt, přiblížit se nad libovolnou oblast a dohledat k němu mapové listy. Jen pro představu, každý z dnešních modelů zatopených metropolí se skládá zhruba ze čtyřiceti mapových listů.

Formát LAZ je vlastně komprimovaný binární soubor, který obsahuje obrovské pole bodů s prostorovými souřadnicemi X, Y a Z a další pomocné informace. V případě modelu DMP 1G dokonce i typ povrchu (povrch, vysoká vegetace, budovy).

Rastrový výškový model ve formátu GeoTIFF

Pro práci s daty ve formátu LAS/LAZ jsem použil bezplatný softwarový balík QGIS pro geoinformační analýzu a sadu nástrojů LAStools včetně stejnojmenného doplňku pro QGIS. Jeden z těchto nástrojů se jmenuje blast2dem a v jednom kroku provede konverzi vektorového pole bodů z lidaru na rastrový výškový model ve formátu GeoTIFF.

To je v podstatě vcelku běžná bezztrátová bitmapa TIFF vyzbrojená kartografickými metadaty, ve které každý odstín odpovídá určité nadmořské výšce.

Hotové rastrové listy poté složím v QGIS dohromady a vytvořím jednu obrovskou výškovou mapu pro konkrétní situaci. Bude mít velikost okolo 1 GB.

Povodňová analýza r.lake z balíku GRASS

S rastrovými výškovými modely už mohu relativně rychle provádět různé geoinformační výpočetní analýzy, které QGIS nabízí skrze rozsáhlý balík nástrojů GRASS GIS, který je součástí instalace. Jedním z nich je nástroj r.lake. Už z jeho názvu je patrné, že slouží právě pro modelování zatopení určitého území zvýšením hladiny.

Zdrojem bude naše výšková rastrová mapa a výstupem další TIFF, který tentokrát bude představovat masku zatopeného území, s niž si už můžeme libovolně hrát, nastavovat ji různou barevnou škálu pro věrné zobrazení vody a hloubek a tak podobně.

Jelikož ČÚZK zveřejnil opravdu velmi atraktivní data, vedle digitálních modelů povrchu a reliéfu se to týká také jeho leteckých snímků. I ty jsem tedy nakonec využil a prolnul je pro vyšší věrohodnost do hotového modelu potop pro několik českých regionů.

Přečtěte si také:

2023-07-18T17:43:30Z dg43tfdfdgfd